14. Z historie prostituce

Obsah: Šťastná prehistorie...Otrokářský starověk...Středověké tmářství....Renesance.... Galantní doba....Kapitalistické pokrytecké móresy....Dvě světové války....Socialismus.... Sametový podvod... Profesionální manipulátoři.... Mravní narušování výchovy mládeže....

Šťastná prehistorie
V dávných kmenových společenstvích panovala ve vztazích mužů a žen demokracie a svoboda, protože nikdo nikoho nevlastnil, nikdo nikomu nic nezakazoval, nikdo nikoho v ničem neomezoval. Lidé, kteří v sobě našli zalíbení měli spolu volné pohlavní styky a k omezování něčí sexuální aktivity nebyl sebemenší důvod. Vždyť tenkrát neexistoval ani majetek, ani peníze, kvůli nimž by člověk válčil, nebo si někoho kupoval jako svůj soukromý majetek. Prostituce byl tedy tenkrát jev naprosto neznámý. Že tomu tak skutečně bylo nasvědčuje okolnost, že ještě v 19., ba i na počátku 20.století existovalo plno přírodních národů, kde v sexualitě nepanovaly žádné restrikce ani zákazy. Přírodní lidé pěstovali tzv. volnosnubné vztahy, kde pochopitelně nemohla zákonitě vzniknout žádná prostituce (Vzpomeňme si na domorodce z Trobriandských ostrovů). Logicky lze tudíž předpokládat, že tytéž poměry kdysi panovaly v tlupách a později i v kmenových společenstvích v prehistorické epoše. V tlupách dokonce neexistovala ani manželství. Ani později, když už v kmenových zemědělských společenstvích instituce manželství vznikala, tak prostituce neexistovala. To proto, že i když muži a ženy již žili v dobách prvních zemědělců pravděpodobně v trvalejších párových svazcích, stejně nedodržovali vůči sobě nějakou striktní věrnost. Chovali se dle své přirozenosti, dané jim do vínku samou přírodou, to znamená, že vedle svého partnera využili občas i různých příležitostí jinde. Také žádné náboženství tenkrát neexistovalo, které by jim sugerovalo, že si musí být povinně celoživotně věrni.

Na úsvitu historické éry již existovaly různé náboženské rituály, které vědci 19. století nesprávně nazvali chrámovou prostitucí. Tento název byl chybný, neboť s prostitucí, jak ji známe dnes neměly tyto vznešené rituály nic společného. Nebyla to žádná prostituce, byla to oběť bohyním. Tyto pohanské rituály se měly správně nazvat jako Kulty plodnosti. Oč v těchto náboženských rituálech šlo? Historik Borneman o nich napsal: "Z doby matriarchálních božstev existovalo mnoho rituálů, kde byly plodnost a sexualita postaveny na roveň, takže se bohoslužba stávala často pohlavním aktem a pohlavní akt bohoslužbou. Název chrámová prostituce je nesprávný, neboť základní rozdíl mezi kultem plodnosti a prostitucí je právě v tom, že ten první slouží bohyním a ten druhý k získání peněz. Chrámové rituály měly různé projevy. Tzv. ´Svatá svatba´ byla z těchto zvyků bezesporu nejstarší. Byla to soulož mezi knězem a kněžkou, mezi kněžkou a věřícím nebo mezi knězem a věřící. Rituálem soulože mělo být dosaženo plodnosti věřících, jejich polí a zvířat. Pozdější tzv. ´Apotropejský rituál´ (apotropein= odvrácení neštěstí) bylo jednorázové oddání se cizímu muži u neprovdaných žen před uzavřením manželství. Účelem bylo pokání za odepření plodnosti, jelikož se žena vstupem do manželství protiví přikázání bohyně, která praví, že každá žena musí být kvůli plodnosti k dispozici všem mužům (všimněte si, jak to zapadá do předešlých sexuálních vztahů v tlupách). Proto se tedy musí alespoň v symbolickém obětním aktu odevzdat prvnímu muži, který ji chce. Apotropejský obřad existoval ve své nejčistší podobě v asyrské Babylónii, kde ho Hérodotos popsal takto: ´Jednou za život se musí každá místní žena posadit v chrámu Afrodity a dát se k dispozici někomu cizímu. Cizí muži mohou pohodlně procházet a vybírat si. Když už se žena jednou posadí, nevstane dříve, než ji některý z cizinců na znamení volby vhodí do klína minci, aby se s ním mimo svatyni spojila. Přitom neřekne nic jiného než- Vzývám tě ve jménu Mylitty. Mylitta se nazývá bohyně lásky v Asýrii. Muž není nikdy odmítnut, neboť je to zákonem zakázané a zákon přikazoval, že se mohou provdat teprve tehdy, když splnily svou službu bohyni. Peníze nepatří ženě, nýbrž bohyni. Když se oddá cizímu muži a tím splní svou svatou povinnost vůči bohyni, vrátí se žena domů a může uzavřít manželství.

Pak existovalo ´Hierodulenské spojení´. Byla to soulož mezi věřícím a služebnicí boží. Stejně jako dnes uděluje katolický kněz po zpovědi a uložení pokání rozhřešení a jedná tedy jako prostředník mezi Bohem a člověkem, mohly kdysi určité chrámové služebnice, které se nazývaly ´hieroduloi´ (nevěsty boží), odevzdáním svého těla zjednat spojení s bohyněmi. Orgasmus věřícího, okamžik sebeodevzdání, platil za moment poznání, ve kterém se zjevuje bohyně. Nevěsta boží se extáze neúčastnila: byla jen nástrojem božím. Její odevzdání nebylo za účelem vlastní rozkoše, nýbrž obětí těla ve službě boží. 

Tak jako mnoho jiných aspektů matriarchálního řádu se také tento obyčej špatně snášel s patriarchálními zvyky Řeků. Když se Řekové v průběhu staletí promísili s původním korintským obyvatelstvem, nahradili nevěsty boží cizími otrokyněmi, které pro tuto službu kupovali a výtěžek z jejich posvátné činnosti si ponechávali - a tak vznikla pravá prostituce."
 

Otrokářský starověk

Než začnu psát o antické době, tak jen na úvod v rychlosti krátce vysvětlím, proč jsem ty dvě kapitoly o prostituci nazvala Nelidská sexualita. V loupeživé, historické éře, muži jako jediní samci světa násilím uchvátili moc nad reprodukcí svých samic, aby ji mohli kontrolovat a řídit. Z toho důvodu s pomocí hrubé síly a nepřetržitého dozoru nad ženami, co nejvíce potlačovali jejich přirozenou sexualitu. A jelikož si sami svou původní promiskuitu chtěli ponechat nezměněnou, k těmto účelům si vyčlenili malou část povinně promiskuitních žen. Ale tu druhou, tu větší část žen, naopak násilím nutili k celoživotní monogamii. Tak se stalo, že asi 5 tisíc let většina žen byla o svou přirozenou sexualitu celý život oloupena. Vdané ženy v sexu celý život strádaly, zatímco ta druhá, menšinová část žen byla naopak sexem nenormálně přetížena.Takže i ony strádaly- ale jiným způsobem. Starověcí muži tedy poškodili sexualitu vlastně všech žen bez rozdílu, těch povinně celoživotně monogamních, i těch povinně nadměrně promiskuitních- proto ten název Nelidská sexualita. A proč jsou ženy v mnoha státech světa dodnes rozdělovány na povinně monogamní a povinně promiskuitní? Inu děje se tak kvůli sobectví mužů. Oni dodnes ženám jejich přirozenou sexualitu nepřejí, protože dodnes chtějí mít doma nenáročnou, slušnou a poslušnou, skromnou, pracovitou a především věrnou manželku- ale venku chtějí mít pro sebe k dispozici mraky prodejných, promiskuitních žen. Sex za peníze je vynález starověkých vládnoucích otrokářů. Vynalezli ho jako nutný doplněk jednostranně monogamního manželství. Aby jim nikdo nesahal na jejich soukromý majetek, rozdělili ženy na povinně věrné manželky, výrobkyně potomstva a na ženy zvlášť určené k sexuálním radovánkám. Vydělili část otrokyň, které sloužily jejich promiskuitním choutkám. Ženy určené pro rozkoš byly mužům nepřetržitě k dispozici ve všech érách historické totality- v loupeživém otrokářském starověku, v náboženském středověku i v mafiánském kapitalistickém novověku.

V otrokářském řádu muži s pomocí toho nejhrubšího násilí udržovali věrnost svých žen, aby bylo zajištěno, že jejich nahromaděný a naloupený majetek se dostane do rukou skutečným dědicům z vlastní krve. Tak se stalo, že z původních pohanských rituálů, oslavujících plodnost a přírodu byla v antice vynalezena pravá nefalšovaná, otrokářská prostituce, podporovaná kněžskou hrabivostí. Tato výhodná výdělečná chrámová činnost byla později Féničany roznesená po všech zemích  Středozemního moře a zvláště proslula na Kypru, kde rozkvetl rozsáhlý obchod s děvčaty.

Už v třetím tisíciletí před Kristem dosáhla prostituce značného rozkvětu ve všech východních říších, jež byly vrcholem tehdejší civilizace. Všude byla veřejným zařízením vázaným na chrámy, které z ní čerpaly příjmy. Prostituci se věnovaly nejen ženy, ale v hojné míře také muži. Ti ovšem sloužili zase jen mužům. Jako ve všech orientálních zemích byla i v Mezopotámii velmi rozšířená homosexualita, v jejíchž službách byla zvláštní skupina prostitutů. Ve velkých chrámech, například v babylónském chrámu bohyně Ištar, měli mužští prostituti vlastní nevěstinec, samozřejmě také pod náboženskou záštitou. Velmi přísné a nucené monogamické manželství pro ženu a pohanská sexuální volnost pro muže- to tvořilo základ pohlavního života v klasickém antickém světě. Právě důsledkem tohoto nesouladu vypukl ohromný rozmach prostituce.

Rozsáhlá prostituce existovala i v době Solona (žil 640-559 př.Kr.), a to rovněž jako přirozený protějšek přísného provádění jednostranné monogamie. I za Solona bylo účelem všech manželství pouze rození krásných a zdravých legitimních synů a vedení domácnosti manželkou. Řecké manželství bylo konvenční manželství v tom nejhorším slova smyslu- pouze jako nutné zlo. Manželka žila v úplném poddanství, zcela uzavřena před světem. Veškeré mužovy zájmy a aktivity mimo domácnost se jí netýkaly, ba i návštěva divadel jí byla zakázána. Nejdůležitějším poznatkem je, že v Solonově době, to znamená zhruba před 2,5 tisíci lety se poprvé objevuje prostituce jako "státní světská instituce". Takže to byl Solon, kdo poprvé zlegalizoval organizovanou prostituci jako státní světskou instituci. Tyto Solonovy nevěstince byly poprvé v historii vedeny jako nevěstince státní, nikoliv chrámové. Solon nakupoval v cizině otrokyně a umisťoval je v těchto státních nevěstincích (Dikterion), mající svůj vlastní řád. Byly přístupné za určitý plat všem občanům. Stát je spravoval a měl nad nimi dozor, stát vybíral daň od jednotlivých prostituujících se osob. Vedle této státní světské prostituce se pak stala později prostituce náboženská již zcela bezvýznamnou.

V Římě byla zavedena daň z nevěstek zhruba až o 500 let později- až teprve císařem Caligulou (12-41 př.Kr). Svůj soukromý příjem si rozmnožoval Caligula z nevěstinců, které zařídil přímo ve svém paláci. 

Prostituce klasického starověku už byla tenkrát obrovsky různorodá. Existovala zde spousta kategorií prostitutek: pouliční holky, tajné prostitutky, otrokyně- ale i hetéry a nevěstky svobodného původu. Pouličních holek bylo v antických městech nejvíce a opět se dělily na četné typy: holky ze silnic, přístavů, trhů i mostů, holky z lesů, luk a strání, atd. K prostituci hudebnické náležely především flétnistky, jež patřily ke každé hostině. Dále pak zpěvačky, tanečnice, květinářky, ovocnářky, zelinářky, modelky, masérky či číšnice. Za elitu řecké prostituce byly považovány hetéry. Dobou rozkvětu vyššího hetérství bylo 5. a 4. století předkřesťanské. Mnohé hetéry vynikající duchem vzešly častokrát z kruhu prostituce pouliční a na stará kolena se k ní zase vrátily. Antičtí spisovatelé se pokusili sestavit seznam historických hetér, ale bylo jich příliš mnoho. Aristofanes z Byzance například napočítal jen z Athén 135 slavných hetér.

Neocenitelnou zásluhou hetér bylo, že se dostaly ze slepé uličky, když odmítly přijmout domnělou hloupost a omezenost žen. Je fakt, že to pro ně bylo mnohem snazší než pro manželky, jež byly neodvolatelně spojeny pouze s jedním mužem, který jim vzdělání zakázal. Zatímco hetéra, když se s jedním mužem nudila, mohla se obrátit k jinému, a také vzdělávat se mohla svobodně, dle libosti. Proto mnohé hetéry byly velmi vzdělané a měly také umělecké a politické ambice, které často naplnily. Domohly se někdy značného bohatství a měly mnohdy velký politický a ekonomický vliv. Jiné se zase staly nesmrtelné jako živé předlohy děl slavných básníků i sochařů. Hetérským stavem prošly i mnohé starověké panovnice a nijak se tím netajily (Kleopatra, Semiramis). Tak se stalo, že prvního průlomu ženské emancipace v antickém světě dosáhly paradoxně promiskuitní hetéry. Nikoliv věrné, ctnostné, poddané, bezvýznamné, nicotné a nevzdělané manželky, uzavřené kdesi vzadu na dvorcích.

Zjevem čistě římským, jaké Řecko nepoznalo, byla prostituce žen vdaných. Velmi známá je například Messalina, manželka císaře Claudia, jež se vyznačovala jak chtivou smyslností, tak i velkou hrabivostí. Šla ve své nestoudnosti až tak daleko, že zřídila v císařském paláci určitý druh bordelu, kde se sama nabízela a dávala dohromady nejvybranější ženy města. 

V době císařství se stávaly středisky prostituce stále více veřejné lázně, jejichž počet mnohokrát převyšoval počet nevěstinců. Zezdola nahoru, často se střídavým štěstím a nakonec úplně dolů, to byl typický životní osud antické nevěstky. Na stará kolena se obvykle propadla do nejnižšího bahna spodiny. Nebo z ní byla stará kuplířka, aby se vůbec uživila.

Antické kuplířství se organizačně opíralo o velmi rozvětvený obchod s děvčaty i hochy. Tento obchod s lidmi nikdy neměl obtíže s opatřováním nového "zboží" a volně se šířil po celé helénskořímské říši až hluboko do Asie a Afriky. Kuplíři ustavičně cestovali a naloďovali své lidské zboží jako pšenici nebo víno. Tento obchod vynášel velice mnoho. Prodej lidí k prostitučním účelům byl provozován pravidelně na tržišti, kde dívky i hoši byli veřejně vystaveni úplně nazí na otáčecím podstavci.

Také pasáctví bylo známo v tomto starověkém světě- pasáci věrně provázeli prostitutky od samého vzniku prostituce až po dnešek. Neboť bez pasáků jako ochránců proti neurvalým zákazníkům, kteří nechtěli platit, se fyzicky slabší ženy nikdy neobešly. Zákazníci starověké prostituce byli velmi četní a pestří. Při velmi malé mzdě nižších prostitutek a prostitutů si je totiž mohl dovolit každý: mladí i staří, vojáci i civilisté, dokonce i otroci, zkrátka všichni. Od císaře až po otroka, od nezralého chlapce až po nemohoucího starce, byly všechny stavy a třídy zákaznictvem antické prostituce.To proto, neboť všichni ti muži měli právo mít doma svou povinně věrnou ženu, svůj soukromý majetek, ale zároveň k tomu mít zaručenou sexuální svobodu pro sebe. Nevěstince rádi navštěvovali i hlavy státu, vojevůdci a státníci, filozofové či básníci, sochaři, herci, malíři i hudebníci, důstojníci i vojáci, kupci, rybáři i lodníci. Ba i dělníci, rolníci a prcající inteligence- pardon, pracující. Omlouvám se, to byl pokus o vtip. V socialismu byli dělníci, rolníci a pracující inteligence ustálený slogan, který se často při různých proslovech používal.

Antický sexuální život se odehrával před očima široké veřejnosti, neboť neznal onen hluboký dualismus, kterým křesťanství otrávilo svoje generace. Lidé antického světa nečinili nepřeklenutelný rozdíl mezi jevy "tělesnými" a "duševními". Oddávali se svému hýření s jistou naivností, která neměla pochopení pro "neřest a hřích", pojmy hluboce zakořeněné a rafinovaně ztělesňované až v úpadkové křesťansko-kapitalistické společnosti. Pro promiskuitu lidské povahy a živelný význam pohlavního pudu měla právě antika ještě tolik přirozeného porozumění, že ve smyslných vášních neviděla vůbec nic špatného. Co však bylo na antické době nenormální byla příliš rozbujelá homosexuální prostituce. Mužská prostituce v Římě nabyla za pozdějších císařských dob takových rozměrů, které se nám dnes jeví jako neuvěřitelné. Tito chlapci pro rozkoš byli v Římě mnohem dražší než ženské prostitutky. Básník Martialis to vyjádřil se svou obvyklou ostrostí: "Kdo zkrachoval, musel se bavit se ženami." A jindy zase prohlásil: "Prdel projebanou má všechen náš lid". Pro zajímavost- tenkrát bylo napočítáno 66 názvů pro ženské prostitutky, ale 74 názvů pro mužské prostituty! To samo o sobě napovídá o jejich velkém výskytu.

Na závěr o prostituci v antické otrokářské době lze říci: antická prostituce se vyznačovala nezdravou velkou homosexuálností, jejíž příčiny jsem popsala v kapitole Nepřirozený sex v historii. Mužští prostituti sloužili v ohromném, ještě větším počtu než prostitutky, protože tělesný styk s nimi byl považován za vznešenější než s opovrhovanými ženami. Ze společenského hlediska byla antická prostituce jen zvláštní odrůdou a formou otroctví. Rekrutovala se především z otrocké třídy a všechna zákonná opatření se snažila ji na tuto třídu omezit.


Středověké tmářství

V náboženském středověku se z lidské sexuality stal nečistý hřích. Aby byly počestné ženy uchráněny od tohoto hříchu a od svodů mužů, musela existovat prostituce jako nutné zlo. U vyčleněných žen se mohli nezdrženliví muži odreagovat- a ctnostné ženy tím pádem neobtěžovat. Takže se v počínající náboženské éře vlastně v prostituci nic nezměnilo. Všechna města před Kristem i po Kristu měla své nevěstince s děvčaty a panoval stále obecný názor pocházející ze starověku, jež plynule přešel i do středověku, a tam byl povýšen na dogma. Že totiž placený sex je nezbytný jako ochrana před horším zlem- cizoložstvím a sváděním počestných žen. Jediné co se změnilo bylo to, že veřejná homosexuální prostituce byla pod vlivem náboženství vymýcena.

Z doby Kristovy se proslavila nejznámější prostitutka všech dob- svatá Maří Magdaléna (vidíte, i prostitutka může být svatá). Byla příkladem obrácené hříšnice, která jako první spatřila z hrobu vzkříšeného Krista. Ale podle některých vědců byla Maří Magdaléna ve skutečnosti právoplatnou Kristovou manželkou, o čemž si můžete sami iniciativně na internetu vygůglovat spoustu informací.

V minulosti bývalo často tvrzeno, že církevní zákony zjednaly ženě důstojnější postavení ve společnosti. Byl to ale jen zrakový klam. Mariánský kult vrhl na ženu jen několik zušlechťujících paprsků, ale jeho špatné stránky byly silnější. Ježíš požadoval manželskou věrnost stejně od muže jako od ženy, neboť chtěl, aby jedno tělo byli- ale v rozporu s kázáním Ježíše právě pozdější vítězné, to nejagresivnější křesťanství (lépe řečeno pseudokřesťanství) se postaralo o to, aby žena byla držena v podřízeném postavení a po mužích církev nikdy striktně věrnost nevyžadovala. Nerozlučitelnost manželství sice vzala muži právo zavrhnout ženu kdy se mu zlíbilo, ale- "žena ať se učí mlčeti ve veliké poddanosti". Církev přijala ze židovství i onen mýtus, podle něhož žena zavinila hříšný pád a vyhnání z ráje.V křesťanství jako bychom opět slyšeli i Aristotela s jeho názorem na ženskou bytost jako nepodařenou mužskou bytost ( kde všude asi čerpal Sigmund Freud?). Tmářská církev, která si chtěla totalitně podmanit všechen lid, hlásala, že všechno pohlavní je nečisté a hříšné, každá tělesná láska ďábelskou a jen čistě duchovní láska k bohu je dovolena. Za několik století po Kristu se už na ženu pohlíželo jako na kořen všeho zla. Věřilo se, že žena zdědila od Evy přirozený sklon přivádět muže do záhuby. Pod vlivem hříchu z Ráje se staly ženské pohlavní orgány sídlem nedovolené rozkoše a nástrojem ďábla.

Prostituci podléhali hlavně lidé nevolní. Najdeme tu podobné poměry, jež byly charakteristické pro antický otrokářský stát, neboť křesťanský svět přejal i po této stránce dědictví starověku a trpěl otroctví po celý středověk. Falešní apoštolové totiž nepovažovali odstranění otroctví za křesťanský požadavek. Počet nevolníků v 8. až 10.století činil polovinu obyvatelstva, později dokonce stoupl až na čtyři pětiny. Po celý středověk byl tedy provozován čilý obchod s otroky ze západu na východ a naopak, a i mezi jednotlivými zeměmi křesťanského západu. A obchodování se sexem při tom všem jen kvetlo! I středověký obchod s děvčaty tedy vedl k typickému bordelovému otroctví. V té době byly pořádány pravé hony na chudá děvčata, kdy kuplíři prohledávali města i jejich venkovské okolí a lákali dívky mámivými sliby, že jim poskytnou skvělý a snadný život. Pak je násilím zavřeli do bordelů, kde jim dávali jen bídnou stravu a šaty a celý jejich výdělek si strčili do své vlastní kapsy. Připoutali je záměrně k nevěstincům kaucí a dluhy, které ovšem nikdy nekončily (nepřipomíná vám to dnešní bankéře a jejich nekonečné hypotéky i zadlužování celých států?).

Počet názvů, které byly v různých zemích dávány kuplířům byl obrovský, a to nejlépe svědčí o velkém rozsahu této činnosti ve středověku. V Itálii, hlavně v Benátkách, kde se kuplířství rozmohlo nejvíc, se tomuto nevkusnému řemeslu věnovali i četní šlechtici a kněží. Řemeslní kuplíři a bordeláři měli osudy ubožaček úplně v rukou, byli jejich stálými věřiteli, měli nad nimi absolutní neomezenou moc. 

Ze sociálního hlediska posiloval středověkou prostituci i veliký nadbytek žen. Muži byli totiž ve středověku decimováni větší úmrtností, kterou si způsobovali životní nestřídmostí, občanskými sváry, nebezpečnými obchodními cestami- ale především hlavně válkami. Na 1000 mužů tenkrát připadalo v průměru asi 1200 žen. A ke všemu byl celibát vynucován nejen u kněží, ale i u tovaryšů a studentů, což také přispívalo k nadbytku neprovdaných žen. Středověká žena tehdy měla na výběr ze tří možností: buď se z ní stala boží nevěsta- to znamená, že odešla do kláštera, kde byla celý život zasvěcena jedinému Bohu. Nebo se z ní stala řádná počestná nevěsta -až do smrti měla vytrval v manželství s jediným mužem. Anebo z ní byla nevěstka - že se za peníze stala "nevěstou" všech.

Tento nadbytek žen byl příčinou jejich obrovské sociální bídy. Muži čelili pracovní konkurenci žen tím, že je vyloučili z cechovních řemesel. Převahu měly pouze námezdné dělnice, ale samostatné řemeslnice byly výjimkou. Ženám bylo dovoleno pracovat jedině tam, kde o to muži nestáli. Čili v textilním průmyslu, pak bylo ještě hodně švadlen, šiček, pradlen- ale u všech těchto ženských profesí byly velmi nízké mzdy. Bída vedla ženy i k zaměstnáním, které svou povahou byly již blízké prostituci: byly tu lázeňské, holičky, číšnice a taky počet služek byl ve středověku veliký. Mužů byl prostě obrovský nedostatek, takže tisíce bezprizorných žen, které neměly žádný majetek, půdu ani muže se potulovalo od města k městu. Mnohé z nich našly spásu u žoldnéřů. Středověká vojska tak vždy provázely houfy markytánek a potulných žen. Bez těchto žen nebylo vojenské tažení myslitelné, ženy praly, vařily, milovaly- a žoldnéři jim za to odevzdávali část svého žoldu. Davy nevěstek provázely běžně i cesty císařů, říšské sněmy a církevní koncily. Pro zajímavost: ke kostnickému koncilu v r. 1414-1418, který odsoudil Jana Husa přišlo asi 18 000 kněží a celkem asi 50 000 cizinců. Veřejných holek bylo na 700, nepočítajíc prostitutky tajné- celkem prý jich bylo 1400.

Také při středověkých poutnických výpravách, které od 8.století ustavičně putovaly ke svatým místům "je provázely davy prodejných žen". Rovněž všechny křižácké výpravy byly provázeny zástupy nevěstek. Ve 14. a 15. století byla "vojanda" už všeobecně známý typ. Vojenské děvky byly následnice žoldnéřských žen a markytánek ze středověku; představovaly symbol všech válek od renesance až do 18.století. Žen, které se táhly za regimenty bylo často tolik, kolik vojáků. V jednom vyúčtování křížového tažení je zaznamenáno, že jeden rok bylo třeba vydržovat 13 000 prostitutek.

Nekonečný sled válek dělal z manželek nepřetržitě vdovy. K tomu hlad a mor ničily stabilitu venkovské domácnosti. Tisíce a tisíce vykořeněných žen vandrovaly jako nádenice a markytánky po evropských silnicích. V přísně reglementovaném stavovském řádu feudalismu pro ně nebylo místa. Přísně organizovaný mužský svět vzhůru se deroucího měšťanstva, se svým tuhým sociálním systémem cechů, společenstev a stavů nedával přivandrovalým ubožačkám žádnou šanci. Svět je vypudil, všichni lidé je odmítali- a tak nezbývala vdovám a dcerám zbídačeného venkovského obyvatelstva k přežití jiná cesta než prodej vlastního těla. Bordely patřívaly městu a to je pronajímalo. Z pronásledovaných a bezectných cestujících žen se stávaly "usedlé" prostitutky. To se dělo koncem 15.století v mnoha městech současně.

Souvislost prostituce s lázeňstvím byla známá od nepaměti. Lázeňská prostituce se rozmohla hlavně ve 13.století, mnohé lázně byly tajnými bordely až do konce 15.století. A anglické lázně byly dokonce až do konce 18.století místem, kde prostituce byla věcí hlavní: ženy bydlely v sousedství a byly na požádání přiváděny.Také mnohé krčmy a taverny přímo k prostituci povzbuzovaly, protože krčmářům i městským výčepníkům vína, bylo vrchností povoleno mít v domě holky k přilákání hostů. Zejména u francouzských a italských taveren a kabaretů se těžko rozlišovalo, čím byly původně, zda nevěstincem nebo krčmou. Středisky rozvětveného obchodu se sexem byly pochopitelně i přístavní města a to nejen na moři, ale i na velkých řekách; jejich největší klientelu tvořili vedle námořníků i cestující obchodníci.

V historii existovala mnohokrát snaha zařadit všechny nevěstky do veřejných domů a dát jim cechovní výsady, aby netrpěly konkurencí. Středověký nevěstinec se tak postupně stával skutečnou státní budovou, která byla majetkem městské rady nebo vladaře. Všechna zákonodárná a policejní nařízení a opatření té doby směřovala k tomu, aby prostituce byla pod dohledem státu, dobře střežená, řádně cechovně organizovaná a přísně lokalizovaná. Každá volná pouliční prostituce měla být naopak radikálně potlačovaná. Důležitým úkolem městských úřadů bylo provozovat nad nevěstinci dozor, udržovat je v pořádku a hlavně- hospodářsky z nich těžit. Svědectví o tom vydávají četné stavitelské účty, nájemní smlouvy a bordelové řády. Nevěstinec se svými holkami se tak pro mnohé město stal cenným vlastnictvím. Proto úřady pečovaly o své "krasotinky". Když však náhodou některá bordelová nevěstka si dovolila poškodit "hospodářský zájem města", například nezištnou a nic nevynášející láskou, bylo proti ní úředně zakročeno a byla za to přísně potrestána- třeba byla nemilosrdně vypovězena z města. Nevěstince také bývaly městem pronajímány na několik let podnikavým jednotlivcům. Správcem středověkých nevěstinců byl tedy buď městský úředník, nebo soukromý podnikatel-bordelář, který činnost provozoval za dozoru městských úředníků.

Přes veškeré úsilí úřadů, jež chtěly placený sex omezit a soustředit pouze na bordely úředně kontrolované a spravované se jim to však nikdy v historii nepodařilo!! Počet volných nevěstek býval vždy obrovský, neboť se soustřeďovaly jednak do soukromých bytů, tajných bordelů, krčem a tančíren, lázní a holíren, mlýnů a sklepů- anebo dávaly prostě přednost volné ulici. Pouliční středověká prostituce byla stejně rozsáhlá jako prostituce starověká a stejně tak i mzda středověkých nevěstek byla opět tak mizivá, že si je mohli dovolit i ti nejchudší muži z nejchudších. Podle kroniky děkana saintthiébaudského stála v roce 1420 soulož se čtyřmi prostitutkami tolik, kolik stálo jedno vejce. Takže po celý středověk se dělo to samé co ve starověku: muži se v sexu nijak neomezovali, vyhovovali své původní "zvířecí" přirozenosti, čili žili promiskuitně, ale jejich povinně věrné počestné ženy v sexu strádaly, neboť měly promiskuitu takřka pod trestem smrti přísně zakázanou. Nejen že musely být pod přísnými tresty povinně věrné celý život jedinému muži, ale v hlavách měly navíc oproti pohanským ženám zabudovanou ideologii, že sex je hřích- takže dokonce i jejich manželský sex byl touto náboženskou propagandou otráven. 

Sociální opovržení nevěstkou vyjadřovaly středověké zákony svými předpisy a nařízeními, jež předepisovaly, jak se musí nevěstky oblékat, aby se na první pohled lišily od počestných, vdaných žen. Nevěstka byla "bezectná", a měla zůstat bezectnou po celý život. Návrat do občanského světa byl pro ni takřka nemožný. Její minulost nemohla být zahlazena ani manželstvím s řádným mužem. Každá pouliční prostitutka však měla svého pasáka, takže vlastně ani žádného manžela nepotřebovala. Středověcí pasáci měli již všechny povahové znaky pasáků moderních. Slavným představitelem středověkého pasáctví se stal například básník Francois Villon, který velmi názorně vylíčil poměr pasáka k nevěstce ve své proslulé Baladě o Villonovi a tlusté Margot.

Mnohokrát v historii se úřady rovněž snažily vymýtit nejen prostituci tajnou, ale častokrát se pokoušely natrvalo zrušit i všechny legální nevěstince. Po čase byly ale nevěstince zase zřízeny, pak opět zrušeny, a pak zase zřízeny, a tak pořád dokola. Proč se nepodařilo vládnoucím mužům prostituci zlikvidovat? Z jednoduchého důvodu. Vrátit všem ženám jejich sexuální svobodu, na to ani ve snu nepomyslel ani ten nejosvícenější muž. A ohledně bordelů tu vždy byl rozpor mezi teorií a praxí: teoreticky byli všichni vládnoucí pánové jednomyslně proti prostituci, ale v praxi byli všichni svorně pro prostituci. (Stejně jako dnešní vládnoucí papaláši, v tomhle se nic nezměnilo).


Renesance

Jako v celé předešlé epoše, tak i muži v renesanci hlásali, že podporují a trpí prostituci jen v zájmu svého manželství a ženské ctnosti. Nikdy nepřiznali, že to byla zároveň záruka především jejich mužských výsad. Jako horovala vládnoucí mužská třída pro cudnost žen a manželství- poněvadž chtěli kupovat jen neporušené zboží a opatřit si nepodstrčeného dědice- stejně tak obhajovala "nutné zlo", aby mohla nerušeně hovět svým chtíčům. To by muži nemohli, kdyby požadavek věrnosti, cudnosti a ctnosti byl církví striktně vymáhán i na nich. Nebo dokonce nedejbože snad stanoven i zákonem. A tak byla uzákoněna prostituce, neboť mužům dovolovala snadno a rychle, každý den a v každou hodinu, ukájet svou potřebu sexuální změny. Ovšemže vždy jen mužům a nikdy ne počestným ženám! Veškeré mravní rozhořčení bylo tedy vysíláno vždy jen do větru. Ideologie a morálka pokud jsou v rozporu s danou skutečností nutně prohrávají. I kdyby byly sebepoctivěji míněny, zvětšují akorát zmatek a oddalují správné řešení problémů. To, co naplňovalo vojska bojovníky, kteří byli ochotni za peníze přinášet svou hlavu na trh pro cizí zájmy, to plnilo i ulice a nevěstince celého světa ženami a dívkami, které byly stejně ochotné poskytovat svou krásu a tělo "chtíčům" cizích mužů ochotných za to platit. Obrovská a nevyčerpatelná armáda prostitutek byly ženským protějškem lancknechtských vojsk.

Koncem 15.století však přišla na lidstvo velká pohroma do té doby neznámá- syfilis. Tato hrozná choroba dovezená patrně z Ameriky Kolumbovými námořníky se stala nejstrašnější metlou lidstva. Epidemie syfilidy zásadně změnila postoj k prodejnému sexu. Všeobecné utrpení podnítilo hon na prostitutky, které byly označeny za původkyně této nemoci. Města odnímala pachtýřům své bordely a jejich obyvatelky byly vyhozeny na ulici- staly se z nich znovu cestující ženy. Nyní jim však hrozilo nejen vyhnání ze země, ale i pranýř, bičování či vypálení cejchu. Někde byly dokonce tyto nešťastnice trestány uřezáním nosu, uší nebo byly utopeny. Občanská ctnost a slušnost měly najednou zničehonic zase velkou hodnotu - poněvadž hospodářská bída a k tomu syfilida znechutily a znemožnily mužům až dosud volný a bujný sexuální život. Nikoliv tedy horlivost reformačních kazatelů, jak by se mohlo zdát, či snad vyšší morální uvědomění, ale pouze jen a jen hospodářská bída a syfilida- nic víc.

V 16.století byly sice bordely hromadně zavírány- jenže vzrůstala prostituce "volná" a tajná jako důsledek velké bídy a hladu. Dokonce už i občanské dcerky se stále více věnovaly prostituci. A tak se začaly bordely znovu otvírat- "aby se předešlo větší neřesti". Teď už to ale nebyly oficiální zařízení, v nichž městské autority udržovaly pořádek a čistotu. Teď už to byla úřady trpěná doupata neřesti, prosycená alkoholem, špinavou spekulací a nemilosrdným vykořisťováním žen. Velké vykořisťování prostitutek a jejich spojení se zločinem vlastně začíná až teprve v této době. Prostitutky do té doby trpěné se nyní spojují se zločinem, protože jim nic jiného nezbývalo. Syfilis byl tedy hlavní příčinou úpadku nevěstinců, v nemalé míře znemožnil volné a družné mravy, aniž, jak později uvidíme, mohl zničit sexuální výstřednosti a korupci.


Galantní doba

V 17. a 18.století se nevěstince výrazně rozdělily na chudé a zločince na jedné straně, a na luxusní a velké boháče na straně druhé. Současně s totální degradací pouliční prostituce to byla i doba vznešených kurtizán, metres a salonů. Kurtizány byly- stejně jako jejich starověké kolegyně hetéry- inspirátorkami velkých uměleckých děl, ale také byly mecenáškami, dnes bychom řekli sponzory začínajících vědců a umělců i sociálně pozitivních projektů (zakládaly sirotčince). Například pařížská kurtizána Ninon de Lenclos podporovala Moliéra a mladému Voltairovi zanechala odkaz, aby si mohl koupit knihy.

Nejen ve středověku, ale i v novověku vandrovalo tisíce bezprizorných cestujících žen od trhu k trhu, po jarmarcích, sněmech a koncilech. Tyto cestující ženy, jež provozovaly prostituci- přes veškeré přísné represe a zákazy- přímo na silnici, zmizely jako masový jev až teprve na počátku 18.století.

18.století, takzvaná galantní doba se stalo zlatým věkem knížecích metres. Konkubíny, které často zastiňovaly legitimní manželky patřily k sexuálnímu životu knížat od dávného starověku. V žádné epoše nezmizely úplně ze scény, nyní se však staly institucí. Panovník, který neměl kromě právoplatné manželky i metresu platil za podivína či barbara. Nejznámější z této doby je například metresa Montespan, proslulá milostnice Ludvíka XIV., která měla ve Versailles dvacet pokojů v prvním patře, zatímco královna měla pouze jedenáct pokojů v patře druhém. Také inteligentní a ctižádostivá markýza de Pompadour, metresa Ludvíka XV. se stala velmi známou.

Přesto byly i ty nejmocnější metresy zcela závislé na panovníkově přízni. Neměly právní zajištění, mohly ze dne na den upadnout v nemilost a být vyloučeny z dvorní společnosti. Obvykle se záležitost vyřešila tak, že se metresa uchýlila do kláštera. Stávalo se však také, že bývalé knížecí metresy vedly i nadále bujný a veselý milostný život, anebo se výhodně vdaly.

V galantní době vyslovovali mnozí lidé názor, který vyjádřil také Casanova slovy: "Holek v této šťastné době člověk vůbec nepotřebuje, poněvadž nalézá tolik ochoty u slušných počestných žen". Nicméně i přesto, že bylo v době panování šlechty dovoleno počestným ženám do jisté míry věnovat se také promiskuitě, prostituce kvetla i tehdy náramně bujně. Vždyť pohlavní rozkoš kdykoliv připravená a kdykoliv dosažitelná byla hlavní potřebou této doby. A na druhé straně desetitisícům žen zbýval jen tento osud, poněvadž kromě rodiny neexistovalo pro ně žádné stálé pravidelné zaměstnání- a rodina pro mnohé byla nedostupná. Hodně žen pracovalo jako služky, ale toto zaměstnání bylo kolikrát horší než prostituce. Nočník pána domu- tak nazývali lidé v 18.století služky, které byly pánovi domu k dispozici při jeho sexuálních potřebách, stejně jako nočník k močení. Když děvče otěhotnělo, říkávalo se, že nočník pána domu přetekl.

Syfilis se ale čím dál více rozšiřoval, až se veřejné dívky staly v 18.století hlavními nositelkami této choroby a vlastně i ostatních venerických nemocí. Po celé předchozí století se syfilis objevoval v Evropě poměrně mírně, ale právě v galantní době se tato zákeřná nemoc náhle rozlila do všech stran s novou obrovskou silou. Nebyla to pochopitelně náhoda, nýbrž výsledek životního stylu v době absolutismu. Muži si nemoc donesli od nevěstek domů, přenesli ji na své ženy, ženy na své děti, děti na kojné a kojné zase na své děti a muže. Nejeden "galantní" proutník, o jehož přízeň se vznešené dámy jen rvaly, přenášel syfilis dům od domu. V Paříži mělo tuto nemoc také většina tanečnic a hereček.


Kapitalistické pokrytecké móresy

Šlechta byla poražena a kapitalisti potřebovali jinou rodinnou morálku než požitkářští, rozmařilí šlechtici. Doma potřebovali mít po práci dokonalé zázemí a věrnou, oddanou, pracovitou ženu, ale sami si však za své vydělané peníze chtěli co nejvíce užít. Z luxusních bordelů 18.století se staly v 19.století úzce specializované veřejné domy. Byly to bordely pro každý vkus, pro každou perverzi, kde si novodobí boháči za své prachy mohli dopřát jakýkoliv druh sexu, jakýkoliv druh perverze- od neporušených panen, až po malá děvčátka. Všechno bylo k mání! Zvláště v Paříži a Londýně i amerických velkoměstech byly bordely, jejichž luxus si i v 21.století sotva dokážeme představit.

Dětská prostituce byla už od starověku jedna z nejoblíbenějších forem prostituce, protože pro pedofila bylo odjakživa mnohem obtížnější nalézt sexuálního partnera. V Anglii se takové pochybné bordely nacházely dokonce až do roku 1930! Byl to důsledek panující deflorační mánie, a tak v Londýně existovaly tehdy dětské bordely, které byly určeny výslovně k tomu, aby přijímaly a prostituovaly malá děvčátka do 14 let. I mezi pouličními prostitutkami se daly nalézt i dvanáctileté holčičky, neboť pohlavní styk s nimi nebyl protizákonný.

Za dob vlády královny Viktorie byla situace nejchudších žen doslova tragická. V tehdejší Anglii mělo několik milionů žen na vybranou pouze ze dvou možností: buď zemřít hlady nebo prostituci- žádná práce pro ně nebyla. Prostituce byla považována za potřebnou především pro armádu královny Viktorie. Roku 1864 královna podepsala zákon o nakažlivých chorobách, u něhož se pak říkávalo, že se při jeho podepisování domnívala, že je to zákon týkající se dobytka. Tento zákon umožňoval, že se z chudých žen ten pronásledovaný dobytek skutečně stal. Neboť je zbavil občanských práv. Podle tohoto zákona mohla být totiž ve městech s vojenskou posádkou zatčena nejen žena podezřelá z prostituce, ale kterákoliv žena či dívka, a násilně přinucena k potupné gynekologické zdravotní prohlídce. Tyto gynekologické prohlídky dávaly chudým ženám na srozuměnou, že nejsou lidmi, ale jen očíslovaným, prohlédnutým a nálepkou opatřeným lidským masem, které vláda vrhá na veřejný trh.

Pokud se některé ženy vzpíraly a odmítly se nechat vyšetřit, byly poslány bez soudu do vězení na tak dlouho, než se vyšetření podrobily.Ve vězení s nimi bylo nakládáno velmi surově a nikoho to nezajímalo. Bridewellova věznice pro ženy se skládala jen z velkých holých cel, bez jakéhokoliv zařízení, s vlhkou kamennou podlahou a velkých tmavých klenutých prostor, kam bylo natěsnáno až 200 žen- není tedy divu, že některé z nich umíraly přímo ve vězení.

Prostituce byla všudypřítomná, byla to skvrna na společnosti- ale tou skvrnou byly jen prostitutky. Jen ony byly popisovány jako vyvrhelové společnosti, dokonce se jim říkalo kanál. Kdežto muži, kteří je vyhledávali byli vážení a ctění občané. Prostitutky se musely každých 14 dní podrobit lékařskému vyšetření, ale muži, o kterých se i veřejně vědělo, že jsou pohlavní nemocí nakaženi, ti nemuseli, i kdyby byli prolezlí syfilisem od hlavy až k patě. Takové nelogické jednání se nedělo ani u toho dobytka, neboť tam kvůli nemoci byla prohlížena všechna dobytčata, nikoliv jen ta samičího pohlaví. To vše způsobovala tehdejší morálka dvojího metru: o mladých mužích se říkalo, že se musí vybouřit. Ale u mladých dívek to samozřejmě neplatilo, ty žádné vybouření nepotřebovaly.

V té době již ale bouřily aktivistky za lidská práva nejchudších žen:"Je od vládnoucí třídy zbabělé zavést zákon, kde dcery chudých jsou donuceny sloužit takzvané ´potřebě´ zhýčkaných bohatých synů, armád a námořnictva." Když v parlamentních debatách poslanci vstávali a namítali: „A kam budou naši synové chodit pro sexuální zkušenosti? „ Tak aktivistky ironicky odpovídaly:“ Jestliže je prostituce nezbytností, vyzýváme poslance, aby každý k tomu účelu přispěl jednou dcerou. Nechte prostituovat své dcery, když prostituci pokládáte za "společensky potřebnou".

Je s podivem, že ty poslance nikdy nenapadlo ani na okamžik nejjednodušší a nejlepší řešení, že by totiž ti mladí muži měli taky až do svatby udržovat své panictví. A krásy sexu potom objevovat až se svou stejně čistou a neposkvrněnou manželkou. Neblahý zákon o nakažlivých chorobách, který ve svých důsledcích zvyšoval poptávku po placeném sexu a pohlavní nemoci stejně vůbec neomezil, byl zrušen až v roce 1886. Věková hranice beztrestnosti pohlavního styku byla v témže roce zvýšena z 12 na 16 let.

V jednom oboru se Vídni podařilo připravit Londýn i Paříž o prvenství. Byl zde vytvořen největší evropský "trh lásky". Ve dvacátých letech 19.století, kdy měla Vídeň necelých 400 000 obyvatel, odhadoval se počet prostitutek na 20 000. Toto číslo je děsivé, protože když odpočítáme ženy a děti, připadala jedna prostitutka na pouhých sedm či osm mužů.

Jak bylo možné, že muži byli velmi zbožní a přitom existovalo tolik bordelů? Z jednoduchého důvodu. Misogynští církevní otcové svými pokryteckými postoji vůči sexu k rozvoji prostituce nejen vydatně napomáhali, ale prostituci přímo schvalovali a podporovali. Kněží tím chtěli ochránit počestné ženy od svodů cizoložných mužů. Nestřídmým mužům bylo zkrátka i církví dovoleno, aby se chodili uvolňovat k prostitutkám a "neobtěžovali" pak svým zájmem počestné ženy. Jestliže manželka odmítala zbůhdarma souložit, s poukazem na to, že je to hřích, pak si tedy muž zašel do bordelu. Poté se vyzpovídal knězi a vše bylo opět v naprostém pořádku. Proti téhle dvojí morálce církev nikdy neprotestovala. Ani jí nijak nevadilo, že ženám 19.století jejich ctnost kolikrát nebyla nic platná, když se některá z nich třeba hned o svatební noci nakazila od novomanžela, chodícího běžně do bordelů, kapavkou nebo rovnou syfilisem. Často pak kvůli nedoléčení nemohly mít tyto postižené ženy po celý život děti- ale i to jim bylo kladeno za vinu. Tohle církevní otcové neřešili, proč taky, vždyť mnozí z nich koneckonců do těch bordelů sami tajně chodili- to byl ten jejich celibát v praxi.

V 19.století se vedle bordelů také nebývale rozšířila volná pouliční prostituce. Bylo to tím, že mezi chudým proletariátem panoval hlad a bída. Paradoxem tehdejší doby bylo to, že prostitutka si často žila lépe a radostněji než chudá vdaná dělnice. I vztah pasák-prostitutka byl mnohdy hezčí, korektnější a rovnoprávnější než vztah manžel-manželka. Pasák byl pro prostitutku užitečný obchodní partner, sháněl jí kšefty a byl také jejím osobním bodyguardem, který ji ochraňoval před neurvalými zákazníky nebo jinými pasáky. Často to byl její jediný skutečný přítel, s nímž ráda spala zadarmo a ráda si ho vydržovala. Byl to prostě kumpán a spiklenec- a mezi muži jediný opravdový přítel i milenec. Pokud se náhodou vyskytl pasák, který chtěl prostitutku příliš ždímat nebo ji dokonce mlátil, obvykle dobře nepochodil: žena ho zcela emancipovaně opustila a utekla ke konkurenci, to znamená k nějakému svalnatějšímu Frantovi, jež ji před hrubiánem dovedl účinně ochránit.

Být pouliční prostitutkou, to byla svým způsobem totální vzpoura proti kapitalistické i náboženské totalitě. Mnohým žižkovským Pepičkám se znelíbil ženský úděl všemi vykořisťované udřené dělnice- a tak si žily stejně svobodně jako chlapi. Vysedávaly v putykách, pokuřovaly cigarety, bylo jim dovoleno chovat se volně, nevázaně, nenuceně a vulgárně. Vyřvávaly spolu s muži odrhovačky, tančily s nimi a opíjely se do němoty. A k tomu všemu měly sexu kolik chtěly a pokaždé s jiným fešákem, který jim za to ještě rád zaplatil.

A jak žila chudá počestná dělnice? Rodila jedno dítě za druhým. V továrně pracovala 14 hodin denně, a pak ještě dřela doma kolem dětí. Její vztah s manželem byl velmi nerovnoprávný. Byl to vztah pán a jeho poddaný, protože nejen bohatý muž, ale i ten nejchudší dělník měl v rodině různá privilegia. Žena se nikdy pořádně ani nenajedla, neboť přednostně dostal najíst vždy její muž a tu největší porci. Také maso dostal přednostně on, kdežto ona i děti se musely spokojit s omaštěnými bramborami. Když se opil v hospodě a pak zmlátil ženu i děti,měl na to své nezadatelné právo hlavy rodiny. Není proto divu, že mnoho dělnických dívek bylo zlákáno prostitucí, neboť jasně viděly, že prostitutky jsou vlastně těmi nejsvobodnějšími ženami pod sluncem.

Pouličních holek však neúměrně přibývalo a to mravokárce i vládce zneklidňovalo. Proto se časem rozpoutal novodobý hon na čarodějnice. Byl v tom totiž obsažen velký strach, že až příliš mnoho chudých žen si řekne- a není lepší být poběhlicí než udřenou dělnicí? Z toho důvodu se pouliční prostitutky měly stát těmi nejopovrhovanějšími lidskými bytostmi. Kdežto muži, kteří je navštěvovali se nadále těšili- jako vždy- ve společnosti veškeré úctě a vážnosti. S.K.Neumann ve své knize Dějiny ženy o prostituci 19.století napsal: "V buržoazní době nabyla volná prostituce obrovskou převahu nad prostitucí bordelovou; organizovaná prostituce poklesla ve prospěch prostituce volné, zahalené. A prostituce zahalená, jak už víme, je především produkt hospodářských příčin. Tento hospodářský nátlak zůstane ovšem ´španělskou vesnicí´ všem lidem, kteří jsou sami důkladně nasyceni a pohodlně uvelebeni. Tito lidé připouštějí hlad jen tehdy, když už nemá člověk ani na chleba a neuznávají hospodářský důvod, jde-li služka na ulici jako nevěstka, ač si mohla najít nové místo opět jako služka. Dělnice, která zhotovuje nádherné šaty a sama je nucena chodit v nuzných hadrech, pociťuje tento stav jako nouzi, i když se momentálně slušně nají. Nevěstky, které bydlely v rodinách infikovaly třeba jen bezděčně svým životem dcery dělníků a řemeslníků a také jejich syny sváděly k výstřednosti a pasáctví. Byla celkem pravda všechno, co přívrženci bordelové prostituce o této věci tvrdili, přesto však byly bordely, sociálním zlem mnohem horším a nebezpečnějším, než prostituce volná."

Kvůli přebujelé pouliční prostituci proto začala policie ženy reglementovat. Co to znamenalo reglementace prostituce? To znamenalo, že si policie dělala seznamy, do kterých zapisovala dívky a ženy, které považovala za prostitutky. Takto zapsané ženy měly dovoleno provozovat prostituci za stálého dozoru policie. Zároveň však byla co nejvíce potlačovaná prostituce nezapsaných. Takováto reglementace byla ovšem z mravního, právního i zdravotního hlediska zcela zavrženíhodná. Každý zásah do osobní svobody individua je totiž sám o sobě zlo a je možné ho ospravedlnit jen tehdy, má-li dobro z něho plynoucí skutečně velkou hodnotu. Kdyby reglementace alespoň přispívala k potlačení pohlavních nemocí a zmírnění prostituce, pak by snad měla i své oprávnění. Jenže opak byl pravdou- což potvrdily i statistiky. Zdravotní úřady se domnívaly, že plní svou povinnost, když se zabývají reglementací prostituce. Jejich představitelé donekonečna debatovali o tom, jak přimět pouliční holky k pravidelným lékařským prohlídkám. Přitom se ale už dávno ukázalo, že způsob kontroly není vůbec rozhodující, neboť pohlavních chorob nijak neubylo. Berlín, kde nevěstince zrušili už r. 1844, byl pohlavními chorobami zamořen stejně jako Paříž a Marseille s celými ulicemi nevěstinců, či jako Hamburk, kde převládala pouliční prostituce.

Systém, který dovoluje policii, aby z nějakého důvodu zadržela některého občana a podrobila ho urážlivé prohlídce jen za tím účelem, aby u něho zjistila případné onemocnění a pak ho uvěznila kvůli podezření, že by mohl mít nemravný styk, kdyby byl propuštěn, nemůže být rozhodně označen za slučitelný se zásadami osobní svobody. Občan, či občanka, se tu stává proti své vůli a bez jakéhokoliv soudního rozsudku pouhou věcí, která je vydána na pospas každému uniformovanému hulvátovi.

Francouzští i němečtí odborníci později dokázali, že jen nepatrná část prostituce byla postižena reglementací a to právě ta část, která byla nejméně nebezpečná. Totiž pouze starší ženy. Kdežto mladé začátečnice či prostitutky příležitostné nebo polosvět byly mimo reglementaci, poněvadž ani z finančních důvodů nešlo nad nimi všemi provozovat dozor. Podle Blaschka byla v Berlíně jen pětina zadržených prostitutek podrobena reglementaci, kdežto ostatní čtyři pětiny byly jen varovány a propouštěny.Ale i z té jedné pětiny zůstávaly četné nevěstky bez kontroly, protože dovedly unikat trvalému dozoru. Lourcinská nemocnice, vyhražena pohlavně nemocným ženám byla vždy plná, protože tam ženy mohly přicházet a odcházet svobodně a dobrovolně. Kdežto policejní nemocnice Saint-Lazare byla poloprázdná, jelikož tam byly ženy přiváděny násilím! Reglementované prostitutky tak byly paradoxně ze zdravotního hlediska nebezpečnější než prostitutky volné, protože měly ustavičný strach před nuceným pobytem v policejní nemocnici, a tak se co nejdéle snažily vyhnout lékařské prohlídce, zvláště když byly nemocné. Když se policii vloží moc nad prostitutkami, zcela zákonitě tuto moc zneužívá. Místo toho, aby honila skutečné zločince, věnuje se příjemnějším činnostem: honí prostitutky, spí s nimi zdarma, bere tučné úplatky a používá většího nezákonného násilí než samotní pasáci. Registrované holky si hleděly udělat "dobré oko" u výkonných orgánů, a tak se stávaly spojenci policie a v jejich službách špehovaly své zákazníky. Už za habsburského režimu byly u nás bordelářské koncese propůjčovány výhradně tajným policejním agentům a bordelové a registrované nevěstky prokazovaly policii notoricky špiclovské služby- takže celá veřejně organizovaná a policií reglementovaná prostituce představovala korupční režim. Ve všech zemích byly policejní orgány přístupny úplatkům ze strany nevěstek i bordelářů. Nevěstka podplácela penězi i tělem. Nejedna pouliční holka měla za pasáka přímo strážníka, aby byla chráněna před nebezpečím, které jí hrozilo z mravnostní kontroly. Policista měl nad pouliční holkou despotickou neomezenou moc a mravnostní policie byla vždy a všude ochráncem bordelářských práv. Odjakživa se usilovně snažila, aby co nejvíce dívek přidržovala co nejdéle k prostituční výdělečné činnosti- čili pravý opak toho, o co měla správně usilovat.

Lidumilné zřetele abolicionistů, zastánců aboličního zákona, tj. přívrženců odstranění policejní reglementace prostituce byly tedy naprosto správné a oprávněné. Pokrok znamenal to, když byly policejní ruce důsledně odstrčeny od prostituce. Stát ( vládnoucí elita) přestal prostituci reglementovat a podporovat, a také měly zmizet všechny praktiky urážející lidskou důstojnost a omezující osobní svobodu člověka.


Dvě světové války

Ve dvacátém století, v době dvou světových válek nastal obrovský chaos, ve kterém se nikdo nestaral o počestné ženy ani o prostitutky. Abolicionisté u nás zvítězili až po první světové válce, kdy byla roku 1922 registrace prostitutek zrušena a bordely zákonem zakázány. (kterýžto zákon platí teoreticky až dodnes). T. G. Masaryk se o to velmi zasloužil. Jenže roku 1939 byly u nás veřejné domy opět obnoveny k dispozici pro německé okupační vojsko. Po druhé světové válce r. 1945 byly nevěstince konečně definitivně zrušeny.

V tomto ohledu je zajímavé, že až v devadesátých letech 20. století se rozhodly tři německé badatelky zkoumat zvěrstva, která se páchala ve válce na ženách v bordelech vybudovaných v koncentrácích. Pak o tom sepsaly knihu, v češtině nazvanou Sexualizované násilí. Těmto badatelkám šlo o to, zmapovat činnost esesáků, která se po válce velmi pečlivě tajila. Všichni se najednou tvářili, jako by ty tajné bordely, jinak oficiálně zakázané, nikdy neexistovaly. V této souvislosti je zvláštní, že co si ženy samy nevybádají, to nemají. Ta historie je pak obvykle navždy ztracena, jako by nebyla. Neboť historici to za historičky neudělají, oni se tím nezabývají, protože je osudy žen patrně nezajímají. Ti zpravidla mapují jen mužské utrpení, mužské těžké životní příběhy, ale hrůzné osudy žen nezkoumají. Nanejvýš ledabyle mávnou rukou a řeknou: Vždyť to byly jenom kurvy (takto se vyjadřoval o koncentráčnických poměrech jeden diskutující na Zvědavci, když na to přišla řeč). Ty kurvy přitom byly ve skutečnosti v naprosté většině normální ženy a dívky, které nacisté pochytali a zavřeli do koncentráku jen za to, že existovalo podezření, nebo je někdo rovnou udal, že se chovají promiskuitně. V nacistickém Německu byla ženská sexualita obzvláště tvrdě pronásledována- zatímco ta mužská, jako vždy oslavována a povzbuzována.

V té knize jsou popsány šílené hrůzy. Násilí v SS bordelech přesahovalo lidskou představivost, postižené ženy vyprávěly o neuvěřitelných obscenitách a perverzitách. Po šesti týdnech poslaly jistou Theu s poznámkou upotřebená zpátky do tábora pro smrt. Jako svědkyně toho, co s nimi v těch týdnech prováděli, nesměla zůstat naživu. Thea na pokraji šílenství o tom stihla vyprávět své přítelkyni dříve, než ji usmrtili s jinými upotřebenými ženami. Dočtete se tam i o tom, jak narozené děti těch nešťastnic byly baleny do novinového papíru, aby je posléze nechali umřít hlady. Nebo jak jedna odhozená "upotřebená" rodila dítě ještě živá na vozíku, na hromadě mrtvých žen, atd.,atd. Prostě ty ženy dopadaly strašně, po všestranném použití a zmučení byly většinou zavražděny, aby nezbylo žádné svědectví. Pár žen, které to přežily byly nadosmrti tak traumatizované, že o těchto věcech nemohly ani mluvit- nanejvýš v náznacích. U nás se bohužel nenašel žádný badatel, který by zmapoval situaci, jak u nás v době německé okupace ty jejich německé bordely vlastně fungovaly. Zda si okupanti dováželi radši své árijské ženy, či zda se spokojili s podřadnými Slovankami. Nevíme vůbec nic.


Socialismus

Dnešní mainstreamoví novináři nám stále sugerují, že prostituce je nevymýtitelná- a proto prý musí být holt trpěná. Ovšemže tito placení dezinformátoři lžou jako když tisknou, neboť všem socialistickým zemím se organizovanou prostituci normálně podařilo vymýtit. Z toho důvodu byl socialismus pro pevné vztahy, lásku, družnost i sexualitu mužů a žen mnohem příznivější než dnešní, všemi směry prohnilý a zkorumpovaný mafiánský kapitalismus. Moje generace vychovávaná v socialismu považovala za naprostou samozřejmost, že pro muže neexistovaly v sexu žádné extra výsady.V celém komunistickém bloku- což byla nejméně čtvrt miliarda lidí -v rámci ideologie, že jsou si ženy a muži rovni neexistoval jediný veřejný dům. Vládnoucí komunisti vykázali prostituci tam kam správně patří- na okraj společnosti. Tento čin byl od nich sympatický. A ještě sympatičtější bylo, že za celou dobu socialismu se prostitučnímu chování nikdy nedělala tak nehorázná reklama jako v současném, mravně zdegenerovaném kapitalismu, kde se vše poměřuje jen penězi. Naopak bylo toto chování vždy jednoznačně a důsledně odsuzováno jako sociálně patologický jev. Ženy nebyly soustavně frustrovány oslavnými články o prostituci jako dnes, byly ušetřeny denodenních zpráv o tom, jak se prostitutky mají, co dělají a kolik vydělávají.

Pochopitelně, že ani za komunistů se prostituci nepodařilo vymýtit úplně a na sto procent. Nějaké to procentíčko zbylo- ale bylo opravdu minimální. A týkalo se jen neškodné individuální prostituce.(Individuální prostituce je ta, kde neexistuje mezi mužem a ženou žádný profitující prostředník. Muž se ženou si sami mezi čtyřma očima sjednají, za jakých podmínek se spolu vyspí). Veřejně organizovaný sex neexistoval, takže většinovou společnost negativně neovlivňoval.V každé době existuje určité procento zištných lidí, kteří chtějí těžit ze všeho a tedy i ze sexuálních vztahů. Ale tito lidé se v socialismu kupodivu vyskytovali fifty-fifty na obou stranách pohlaví stejně. Byly zištné ženy, které se nechaly dlouhodobě vydržovat muži a byli zištní muži, kteří se nechali osamělými ženami živit, šatit a obsluhovat, aby je pak za to "obšťastnili" v posteli. Tyhle vztahy se ale ani dnes za prostituci nepovažují, protože to jsou dlouhodobé partnerské vztahy- akorát založené na vypočítavosti.

Dnes slýcháváme v mainstreamu argumenty, že za komunistů byla prostituce taky, takže jsou prý poměry vlastně v podstatě stejné jako tenkrát. To je opět lež jako věž! To co existuje dnes se nedá se socialismem absolutně srovnávat. Je to totéž, jako bychom porovnávali malý lesní potůček skrytě tekoucí mezi lopuchy, se širokou obrovskou řekou- a drze o obou tocích tvrdili, že jsou to stejně velké řeky. Dnešní rozsah organizované i individuální prostituce je proti socialistickým poměrům tak obrovský, že je to prostě neslýchané.V socialismu, v celém komunistickém bloku nejenže nebyl trpěn jediný bordel, ale jakékoliv jen náznaky organizované prostituce byly tvrdě pronásledovány. Nekompromisně byla dokonce pronásledována i prostituce individuální- pokud měly dívky tendenci sex za peníze příliš okázale nabízet někde na ulici nebo v barech. Vládnoucí komunisti se prostě jednotně ve všech zemích dohodli, že veřejně nabízený placený sex trpět nebudou, a tak většinovou společnost tohoto svinstva zbavili. Komunistický blok se tak oprostil od negativního jevu, který lidskou sexualitu soustavně sužoval a neblaze ovlivňoval. Poprvé v historii se stala převratná událost: po pěti tisících letech muži ztratili svou výsadu v podobě veřejně nakupovaného sexu ve veřejných domech. A to se kladně odrazilo na sexuálním chování žen i mužů. Socialistické ženy nebyly touto dekadentní formou sexu věčně deptané, proto byly zdravě smyslné, nestresované a nezablokované. A tak se stalo, že socialističtí muži měli sexu kolik chtěli. A zadarmo.To z toho důvodu, že ženy "lovily" muže stejně chtivě jako muži chtivě lovili je. Platilo heslo: ať se mládí vydovádí. Pokud chtěli muži souložit, museli holt vynaložit trochu úsilí, aby nalezli ochotnou ženu. Přesně to samé úsilí však ale musely vynaložit i ženy, když chtěly získat do postele muže. Do tehdejší morálky také ale patřila druhá zásada, že v manželství si mají být oba partneři kvůli dětem i sobě navzájem věrni. Lživou evoluční teorii, která veřejně podporuje nezodpovědné chování tím, že omlouvá mužskou nevěru i u ženatých mužů, tenkrát nikdo neznal. Natož aby něco takového propagoval. A bylo zajímavé, že slovo bordel tenkrát dočista ztratilo svůj původní význam - pro všechny lidi znamenalo už jen výhradně nepořádek.¨


Sametový podvod

Když se zakrátko po listopadovém podvodu r.1989 dělal průzkum mezi obyvatelstvem, zda by bylo dobré zřídit veřejné domy či nikoliv, většina lidí s jejich budoucí existencí celkem souhlasila. Naivní socialističtí lidé (včetně mě) totiž měli dojem, že veřejné domy jsou neodmyslitelnou součástí té pravé a nefalšované západní svobody a demokracie. Všichni jsme jásali nad nově nabytou svobodou a většina z nás se skutečně domnívala, že prostituce je znakem svobodného světa. Za komunistů jsme se vesele smáli filmovým scénám ze Západu, ve kterých se producírovaly výstředně oblečené a příliš zmalované prostitutky; připadalo nám tak zábavné, jak klopýtaly na vysokých podpatcích, nedbale pohazovaly kabelkou a vulgárními pohyby lákaly kolemjdoucí muže k sexu. To byl pro nás ten pravý, nedostupný svobodný svět za železnou oponou! To byla ta pravá svoboda, kde si každý i s vlastním tělem mohl dělat co chtěl a nikdo neměl právo mu do toho kecat, nebo ho omezovat.

Jako houby po dešti začaly znenadání vyrůstat jeden za druhým první nesmělé masážní erotické salóny. V těchto rychle vznikajících masážních salónech své první zvědavé zákazníky vítaly něžné erosenky. Prováděly mužům jen "ruční masáže," sex se v těchto masážních salonech ještě nesměl provozovat. V tehdejší době bylo ještě naprosto nemyslitelné, aby se rovnou hned začalo s nabídkou placeného sexu ve veřejných domech- to by byl pro veřejnost příliš velký šok. Proto pochybní podnikatelé začali budovat svůj sexprůmysl ( s tichou podporou poslanců) obezřetně a nenápadně, formou pomalu vařené žáby. Takříkajíc přímo na zelené louce začínali svůj sexprůmysl budovat pozvolna, pomaloučku a polehoučku, aby si široká veřejnost pomalu zvykala a jejich aktivit se nelekala.

Kdysi v minulosti byly možná nevěstince svým způsobem potřebné, protože se celou historickou éru neustále válčilo a vojáci bývali celé roky odloučeni od rodin. Například v knize Babička od B.Němcové se dočteme, že v tehdejší době bývali muži na vojně až 14 let! Rovněž pokrytecká pruderní katolická morálka způsobovala, že ženatí muži chodili rádi souložit s prostitutkami, jelikož jejich vlastní zbožné ženy sex odmítaly. Taky svobodní muži navštěvovali prostitutky, neboť jejich vrstevnice měly sex přísně zakázán. Předmanželský sex dovolený i dívkám byl tehdy naprosto nepředstavitelný, atd., atd. Dnes už však všechny tyto důvody odpadly, muži i ženy mají v sexu naprostou svobodu tak jako kdysi, za starých prehistorických časů. Přesto se však mezi lidmi dodnes udržuje falešný mýtus, že jsou veřejné domy nějakým způsobem prospěšné a užitečné. Mají přece několikatisíciletou historickou tradici, takže asi nějaké opodstatnění jejich existence zde přece jen bude. Laická veřejnost se dodnes domnívá (hlavně díky prostituční propagandě), že se jejich existencí odstraňují některé problémy v soužití mužů a žen. Někteří odborníci však hned po revoluci před veřejnými domy důrazně varovali. Ve svých varováních dokládali, že se vznikem veřejně organizované prostituce se žádné problémy v mezilidských vztazích neodstraní- naopak přibudou. Jejich varování jsem si tenkrát pečlivě shromažďovala, takže zde uvedu všechny ty falešné mýty, které se udržují dodnes:


- Lidé se domnívají, že existence bordelů potlačuje nekontrolovatelnou prostituci.
- Lidé se domnívají, že díky existenci bordelů dochází k poklesu kriminálních činů sexuálně motivovaných, např. znásilnění.
- Lidé se domnívají, že díky bordelům se odstraňují některé manželské problémy v sexu.
- Lidé se domnívají, že existence bordelů pomáhá řešit sexuální život osamělých lidí.
- Lidé se domnívají, že v bordelech dochází ke snížení rizika onemocnění AIDS a pohlavních chorob.
- Lidé se domnívají, že existence bordelů nemá negativní dopad na všeobecnou morálku.

Ale poctiví a skuteční odborníci již tenkrát napsali:

Existence veřejných domů nikdy v historii lidstva nepotlačila nekontrolovanou, divokou prostituci, protože se prostituce nikdy nezdržovala pouze na vyhrazených místech. Pod kontrolou- tak jak nás seznamuje historie- je vždy jenom mizivá část lidí, neboť žena nebo muž, který je promiskuitní a chce být promiskuitní k tomu nepotřebuje mít veřejný dům. Příležitost si vždycky najdou, jelikož je to prostě příliš intimní oblast lidí, kterou stát nemůže kontrolovat.

Existence nevěstinců nikdy v historii lidstva nesnížila sexuálně motivovanou kriminalitu. Kriminální činy jsou většinou násilné a potřebu násilí by jejich aktéři ve veřejných domech těžko uspokojovali- ledaže by se vyčlenila část žen, která by byla ochotná za větší obnos nechat se dobrovolně zmlátit či ubodat nožem. A případů znásilnění naopak statisticky spíš přibude, neboť násilníci budou chápat sex jako peněžní hodnotu- při vynuceném sexu ušetří peníze za bordel.

Existence veřejných domů nikdy v historii neodstranila manželské problémy v sexu. Ty se totiž odstraňují jiným způsobem- návštěvami bordelů jen další problémy zaručeně přibudou. Pomoc je třeba vždy hledat u sexuologů nebo psychologů, nikoli ve veřejném domě.

Sex v bordelu sice trochu řeší sexuální život osamělých mužů- ale neřeší ho u osamělých žen. Hlavně ovšem existence placeného sexu žádnému muži ani ženě nevyřeší absenci pevného partnerského vztahu.

Existence státem řízené prostituce nikdy v historii neodstranila pohlavní nemoci, natož AIDS. Krev se totiž nedá odbírat a zkoumat denně. V počáteční fázi nemoci žádný doktor nic nepozná- a to platí nejen pro AIDS, ale i všechny pohlavní nemoci.

Existence poslanci tolerovaných bordelů i tolerovaná pouliční prostituce má negativní dopad na morálku všech lidí bez rozdílu. Tento bod je velmi zásadní a závažný, takže ho později rozeberu podrobněji a rozsáhleji na jiném místě.

Za všechny tehdejší odborníky, kteří nesouhlasili s budoucí existencí veřejných domů mě nejvíc zaujal MUDr.Jaroslav Březina Csc., který tenkrát napsal: "Zastánci veřejných domů většinou taktně mlčí o tom, že to vše tady již bylo. Institucionalizovanou organizovanou prostituci znal starověk, byla ve středověku a do konce druhé světové války byla nacisty zavedena znovu i u nás. Zánik veřejných domů nemá nic společného s nástupem komunistické diktatury, jak by se snad zdálo. Hnutí za abolici (netrestání a neevidování prostituce) se organizovalo již v 19.století. Abolicionisté argumentovali především tím, že s veřejně  institucionalizovanou prostitucí jsou jednoznačně záporné zkušenosti. Nikdy se nepodařilo registrovat rozhodující většinu prostitutek. Preventivní lékařské prohlídky se obcházely a prostitutky nepřestaly být zdrojem sexuálně přenosných nemocí. Co však bylo nejdůležitější, že reglementace vedla nejen k šikanování a tyranizování žen, ale především k masivní korupci policistů a úředníků. Negativní jevy spojené s kuplířstvím a obchodem se ženami také nebyly nikdy uspokojivě vyřešeny. Abolice prostituce byla přijata mezinárodním společenstvím krátce po druhé světové válce- a pokud je mi známo, tato mezinárodní dohoda dosud platí. Proti organizované institucionální prostituci mám zásadní námitky hlavně proto, že nemůže přinést vůbec nic pozitivního. Všechny údajné přednosti veřejných domů jsou jen domnělé a zkušenosti je vyvracejí. Především není pravda, že prostituce stabilizuje manželské vztahy. Vysokou rozvodovost mají především ty země, kde je prostituce snadno dostupná a veřejně nabízená. Není pravda, že zavedení prostituce sníží sexuální delikvenci a omezí výskyt například znásilnění. Stačí se podívat do statistiky sexuálních deliktů západních metropolí. Rovněž není pravda, že registrací prostitutek výrazně snížíme šíření pohlavních nemocí a AIDS. Nikdy se nám nepodaří registrovat většinu prostitutek. Ty se mohou registraci snadno vyhnout. Hlavní hygienické riziko představuje divoká prostituce, zvaná ´heroinová´. Ta všude na světě uniká jakémukoliv dohledu. Nikdy nemůžeme podrobit registraci a účinnému hygienickému dozoru zákazníky prostitutek, kteří jsou zde hlavním hygienickým rizikem. Zákazníci představují ohromné hygienické riziko pro prostitutky, nikoliv naopak! Zásady bezpečnějšího sexu, především používání kondomu, je možné při sexu za peníze prosadit ještě nesnadněji než v běžném životě. Zákazníci prezervativy často odmítají a prostitutky jsou za peníze ochotny ke značným zdravotním rizikům. Největším nebezpečím institucionální organizované prostituce je však mravní. Institucionální prostituce vzbuzuje a potvrzuje představu, že potřeba neosobní, anonymní kopulace je něčím přirozeným. Že jde o jakési právo (zejména na straně mužů), které má být zohledněno. Je to fikce, kulturní artefakt. Jsem proti vytváření falešné iluze, že existuje nějaká čistá, státem kontrolovaná bezpečná a hygienická anebo dokonce důstojná forma veřejně organizované prostituce."


Profesionální manipulátoři

Novináři jsou prý sedmá velmoc. Dovolte abych se zasmála. Tihle čeští tajtrlíci nikdy nepřestali sloužit mocným. Odjakživa byli jejich úslužnými lokaji a nezměnilo se to ani po sametovém puči. Nejprve poctivě 40 let sloužili komunistům, a po po sametovém podvodu zase začali sloužit poctivě komunistům- tentokrát ovšem hbitě přeměněnými na kapitalisty. V případě vznikajícího byznysu s prostitucí začali rovnou sloužit mocným mafiánům, kteří si patrně jejich služby dobře zaplatili. Podnikání v placeném sexu totiž přináší ročně miliardové zisky. Z toho důvodu novináři za pět let od "revoluce" psali o prostituci již diametrálně jinak než těsně po Listopadu. Už tenkrát mě napadalo, že jestli i v jiných sférách života nás informují tak mizerně jako v případě prostituce, pak už nás před špatnostmi všeho druhu může ochránit jen pánbůh a nikdo jiný.

Odborníci, kteří zpočátku varovali před sexbyznysem, byli prozíravě odklizeni. Místo nich v mainstreamu dostali prostor k vyjadřování "jiní odborníci". Ti měli opačné názory. Šéfredaktoři VŠECH novin a časopisů dali publikační prostor jen těm, kteří byli všemi deseti pro bordely. Tito noví odborníci spolu s novináři začali profesionálně zpracovávat masy, začali nepřetržitou propagandou masírovat všechny mozky, neboť potřebovali zgruntu změnit morálku většinové společnosti, která se stále tvrdošíjně stavěla k prostituci s odporem. V té době pořád ještě naprostá většina mužů prostituci odsuzovala a prostitutek se štítila. Běžně vyjadřovali názory typu: Že by se nikdy nesnížili k tomu, aby navštívili prostitutku. Že by si o takovou odpornou ženskou ani kolo neopřeli, protože mají svou sebeúctu. Že svůj penis nenašli někde na smetišti, aby se zahazovali s tak pochybnými ženštinami. Takovéhle mravní postoje se ovšem prodejcům sexu pochopitelně nehodily do krámu. Proto potřebovali změnit atmosféru- a k tomu jim právě nejlépe sloužili prodejní novináři i prodejní krotcí "odborníci". Kupodivu vždy s komunistickou minulostí. Nastoupili prostě profesionální placení manipulátoři davů z řad novinářů i z řad odborníků. 

Expředseda vlády Miloš Zeman kdysi novináře nazval póvlem a hnojem. Mně byli novináři odjakživa celkem lhostejní- dokud ale nezačali psát své pochybné oslavné články o prostituci. Teprve tehdy jsem si uvědomila co jsou zač. Nazývat je novinářským hnojem bylo namístě a já jsem k tomu přidala ještě další nadávku -novinářská hovada. Když jsem se totiž před mnoha lety rozhodla psát svou nekonečnou knihu a sbírala a třídila si materiál pro jednotlivé kapitoly, tak se mi na téma prostituce nabízelo v té době tak obrovské množství článků, že jsem je ani nestačila třídit. O žádné další jiné činnosti žen se mi tolik článků nesešlo. Kdyby to alespoň byly články, které by celou problematiku objektivně vysvětlovaly a otvíraly lidem oči. Ne, nic takového od novinářů mainstreamových médií nehrozilo. Naopak v této oblasti po celou dobu zásadně nepřetržitě mlžili a dezinformovali. Nebo vysloveně lhali. Ani jedinkrát například nevysvětlili pojmy abolice, či reglementace. Naopak úmyslně zavedli termíny, jejichž smyslem bylo to, aby jimi zakryli pravou podstatu některých věcí. Moje poznání: Mainstream zde není od toho, aby nás objektivně o něčem informoval, ale od toho, aby s naší myslí manipuloval a podle potřeby vládců nás dezinformoval. Placení manipulátoři davů-novináři, píšou tak, jak si majitelé masmédií přejí. Pokud bychom si přestali JEJICH noviny kupovat, buďte si jisti, že by nám je zdarma házeli do schránky. Nebo by nám je zdarma nabízeli v metru, jako třeba Metro noviny.

Jak jsem tak léta ten materiál sbírala a pročítala, stalo se mi něco, s čím jsem nepočítala. Nekonečné svinské oslavné články o prostituci začaly u mě vyvolávat těžkou averzi vůči novinářům, která nakonec přešla až v úplnou alergii. Protože s prominutím ty prodejné novinářské kurvy se neštítili vůbec ničeho. V zájmu mafiánských obchodníků se sexem produkovali jednu lež za druhou a znevažovali ženy ve velkém. Účel jejich snažení byl jasný- potřebovali zavést jinou morálku, kde by muži byli kladně nakloněni placenému sexu. Proto se stalo pravidlem, že každý článek píšící o prostituci začínal stále stejnou oslavnou větou: Prostituce je stará jako lidstvo samo a je to nejstarší řemeslo světa. Už se asi nikdy nedozvíme, který pablb tuhle dezinformaci vypustil z úst jako první- patrně to bylo už někdy v 19.století. V každém případě ale tuhle starou lež čeští novináři odkudsi zas vytáhli, oprášili a začali znovu ve velkém používat. Ale ne snad proto, že by tomu oni sami věřili, ale proto, aby masám lidí do hlav vsugerovali, že prostituce není žádná sociálně patologická činnost, nýbrž je to starobylé a úctyhodné řemeslo. O tom, že jejich propaganda byla úmyslná jsem se mnohokrát přesvědčila. Zpočátku jsem se totiž naivně domnívala, že jsou pouze jen nevzdělaní, a proto píší nesmysly. A tak jsem trpělivě psala vysvětlující dopisy na všechny strany- nejvíce ovšem do Mladé fronty. Můj první dopis, který jsem jim napsala zněl takto: Vážená redakce, prostituce není stará jako lidstvo samo. Je pouze tak stará, jak starý je patriarchát. To znamená s bídou nějakých 5 tisíc let. A vlastně ani to ne, vždyť jako státem organizovaná činnost vznikla poprvé až teprve zhruba před 2,5 tisíci lety ve starém Řecku za dob Solóna. Moderní homo sapiens sapiens však existuje nejméně stotisíc let a po celou tu dobu prostituci neznal, neboť v lidských tlupách panovaly svobodné a volné pohlavní svazky. Už dávno je také známo, proč prostituce ve starověku vznikla. Vynalezli ji muži za tím účelem, aby si sami zachovali svou bezuzdnou sexuální svobodu, zatímco svému koupenému či uloupenému majetku to nedovolili, neboť potřebovali mít pod kontrolou ženskou reprodukci. Takže tvrzení, že je prostituce nejstarší řemeslo je lživé a zhovadilé. Vysvětlete mi prosím, čí to bylo nejstarší řemeslo? Mužů? Žen? Obou pohlaví? Ve starém homosexuálním Řecku bylo více prostitutů než prostitutek- ale samozřejmě, když píšete o prostitučním řemesle, tak ho vztahujete pouze na ženy. Prostituci od samého počátku jejího vzniku provázeli vždy pasáci. Kdybych já v novinách tvrdila, že nejstarším řemeslem mužů je pasák prostitutek, jistě byste s tím nesouhlasili. Když však podobnou lež takřka denně tvrdíte vy novináři v novinách o ženách, tak se patrně ani nezardíte. Přitom je to velice nelichotivá, militantní a pohlavně rasistická urážka všech žen. Nejstarším řemeslem ženy bylo odjakživa býti matkou, ne prostitutkou. Pro ženy je typická nezištná láska mateřská, nikoliv láska prodejná. Rození dětí a následná vyčerpávající a dlouhodobá péče o ně, to je to pravé nejstarší řemeslo žen. Moje pra, pra, pra, prapředkyně byly díky této nenahraditelné činnosti uctívané jako bohyně! Prostitutky tenkrát nikdo neznal. Kdyby ženy kolem dětí nedřely, tak by lidé vymřeli. Je příznačné, že tato nesmírně náročná a veledůležitá práce žen- mateřské řemeslo- je dodnes opomíjená. A za řemeslo se ani nepovažuje. Místo ní, vy novináři vyzdvihujete jako řemeslo prostituci, ačkoliv péči o děti se věnovaly všechny ženy bez rozdílu, zatímco prostituci jen nepatrné procento z nich. To je tedy vůči ženám neskutečná sprosťárna! Nevím, jak by se líbilo vám novinářům, kdybyste ze všech stran pořád o sobě četli, že jste jen novinářský prodejný póvl, který píše tak, jak mu kdo zaplatí. A proč máme my ženy pořád číst urážky, že naše prapředkyně byly kurvy, když to není pravda? V prehistorické epoše byly ženy oslavovány a zbožňovány jako bohyně plodnosti. Jako nositelky života měly tenkrát obrovskou autoritu, o které si můžeme my ženy i dneska nechat jenom zdát. Ale vy novináři nás stále takhle deptáte a shazujete. Prostituce nejenže není nejstarší řemeslo, ale ono to není vůbec žádné řemeslo. Ba není to ani žádná služba obyvatelstvu, ani práce- jak nám stále dokola sugerujete. Buďte tak moc laskaví a nazývejte tento jev vždy jeho pravým jménem- je to sex za peníze a vynalezli ho muži v otrokářském starověku, nikoliv ženy. Otloukat jim pak tuhle činnost jako jejich nejstarší řemeslo je sprosťáctví toho nejhrubšího zrna.

Podobných dopisů jsem poslala do MFD v devadesátých letech víc. Oni mi vždy slušně odpověděli, že dopis obdrželi a že mi za něj děkují- ale psali tvrdošíjně dál své manipulační lži. A tak mi po několika letech marného psaní konečně došlo, že mainstreamoví novináři lžou davům úmyslně. Aby jim vymyli mozky, aby zpracovali jejich myšlení směrem, kde ho chtějí mocní mít. Konečně jsem pochopila, že nejsou nevzdělaní, ale jsou to jednoduše jen prodejné kurvy. U všech masmédií platí toto pravidlo: koho chleba jíš, toho píseň zpívej. Z toho důvodu nám novináři nepodávají objektivní informace, ale píší to, co si MAJITELÉ masmédií přejí.

Některé tehdejší termíny novináři dnes už konečně opustili a už je nepoužívají. Možná si sami uvědomili, jak byly ujeté a pitomé a že se prostě již nedají dál používat. Prostitutky byly bůhvíproč lichotivě označované jako "kněžky lásky" nebo "profesionálky". Pravé kněžky lásky však existovaly v matristické epoše, kdy jak víme prostituce neexistovala. Existovaly jen posvátné obřady oslavující sexualitu a plodnost. Skutečným kněžím se určitě tento název také nezamlouval, protože jistě nechtěli být ani vzdáleně s touto sortou lidí spojováni- vždyť právě oni si zakládají na své pohlavní čistotě. Slovo "profesionálka" se zase nelíbilo podnikatelkám, protože nestály o to, aby se při vyslovení termínu profesionálka lidem okamžitě automaticky vybavila asociace na prostitutku. Snad proto tyhle termíny z tištěných novin již zmizely. Novináři také s oblibou nazývali prostitutky zbožím. I za to jsem je několikrát ve svých dopisech kritizovala- že by si mohli tyhle termíny strčit za klobouk, protože ani prostitutka by se neměla nazývat zbožím. Není to neživá věc, ani předmět denní spotřeby, je to člověk jako každý jiný. Jenže to jsem netušila, že oni schválně takto celou situaci zlehčují, aby se národ nijak nezneklidňoval, že po pseudorevoluci zde znovu vzniklo obchodování s lidmi. Proto také obchodování s lidmi nenazvali jinak než- obchodování s bílým masem. Tímto termínem chtěli u širokých mas navodit povrchní představu, že se u nás nedějí žádné nepravosti, nebo dokonce přímo těžké zločiny vůči mladičkým, nezkušeným a bezbranným dívkám. Ale že se jen obchoduje s nějakým bílým masem. Čili pochybnými lehkými ženštinami, které si ani nezaslouží žádnou zvláštní pozornost společnosti, či dokonce lítost. Nešlo přece o žádné lidi, bylo to jen maso. Čeští novináři zkrátka vůči ženám používali tak otřesné výrazy, jaké by si vůči jiné skupině obyvatel nikdy nedovolili. A to jenom proto, že šlo o nesmírně lukrativní miliardový byznys, který bylo potřeba co nejvíce zakamuflovat a bagatelizovat.

Ten termín bílé maso byl vůbec jejich nejhorší novinářský prohřešek. Titíž novináři, co by si v životě nedovolili nazývat Romy "černými parazity," nebo třeba bezdomovce počastovat básnickou metaforou a psát o nich jako o "lidském odpadu", tak klidně dnes a denně, rok za rokem, nazývali ženy masem.Tento pasácký termín používali tvrdošíjně a důsledně jako zavedený terminus technicus a to jenom proto, aby zakryli skutečnou podstatu věci. A tak jsem začala s MFD zase bojovat. Pokaždé když psali o bílém mase, tak jsem jim napsala mail, kde jsem apelovala na jejich svědomí. Slušně a trpělivě jsem jim vysvětlovala, že by neměli používat politicky nekorektní výrazy, protože tím ovlivňují myšlení milionů lidí. Tyto výrazy do populace přímo nezodpovědně zavádějí. Když však moje apelování na zdravý rozum nepomohlo, přešla jsem do tvrdého útoku. Přestala jsem si brát servítky a začala jim psát vulgární maily. Novinářku, která tento termín použila jsem nazvala nejen bílým masem, ale i skopovou hlavou a hloupým, nemyslícím vepřovým jelitem. To se jí hrubě nelíbilo, a tak jsme si vzájemně vyměnily pár vzteklých mailů. Jindy zase otřesený novinář vyvěsil můj sprostý mail na svůj blog.

Čeští novináři si zasluhovali tvrdou kritiku i po jiné stránce, protože místo aby prostituci odsuzovali, tak ji nepřetržitě propagovali. Titíž vysokoškolsky vzdělaní redaktoři, kteří by si nikdy nedovolili propagovat kouření, drogy, či dělat reklamu hracím automatům, klidně veřejně dnes a denně vychvalovali sociálně patologickou formu sexu.Vždycky, když neměli o čem psát, sáhli po osvědčeném, vděčném tématu. A tak hojné články o prostituci vzbuzovaly dojem, jako by to byl v  naší zemi ten nejrozšířenější jev. Nevím sice, zda-li se v zahraničí také tak často píše o prostituci a jakým způsobem, ale u nás se to v devadesátých letech šíleným způsobem přehánělo. Kdyby nějaký mimozemšťan přijel k nám a pročítal si noviny, získal by z nich dojem, že prostituce je nejmasovější jev u nás, že devadesátdevět procent žen šlape chodník.

Novináři MFD sice o prostituci psali často a rádi- ale vůbec jim nešlo o řešení celého problému. Šlo jim jenom o to, dělat prostituci zjevnou i skrytou reklamu a vyrábět kolem ní co největší senzace, aby se lépe prodávaly jejich noviny. O skutečných problémech ale pečlivě mlčeli. Spoléhali na to, že si lidé raději počtou různá dráždivá a lechtivá "vyznání" lehkých holek, než starosti a trápení těžce upracovaných žen z továren. Je vůbec s podivem, že se problémům pracujících žen dodnes nikdo nevěnuje- dokonce ani ženské časopisy. Přesně v duchu hesla: když se o problémech nepíše, tak prostě neexistují. Problémy totiž nudí a otravují. Život a "práce" holek je zábavnější, než život a práce pracujících žen. Ale možná by to přece jen chtělo nějakou sociologickou studii, proč zrovna novináře tolik přitahují kurvy- že by svou prodejností? He? A tak já na oplátku nabízím tyto politicky nekorektní termíny pro současné novináře mainstreamových médií, jejichž psaní se čím dál víc podobá psaní v dobách komunistické totality: novinářská hovada, novinářský hnůj a póvl, prodejné děvky, lokajové mocných, čeští tajtrlíci, manipulátoři davů, profesionální dezinformátoři. (Můžete si páni novináři z této nabídky vybrat, který terminus technicus se pro vás hodí nejlépe. )

Představovala jsem si, jak by bylo mužům, kdyby noviny pro změnu změnily téma a začaly psát v tomtéž rozsahu nikoliv o prostitutkách, ale o pasácích. Místo o zajímavých, vzdělaných mužích- o umělcích, vědcích a vynálezcích- by si muži pořád dokola četli jen o pasácích. Jaké mají problémy s děvčaty, kolik si měsíčně vydělají, a proč se propůjčili k takovéto činnosti. Dále by se dočetli o jejich nezáviděníhodném dětství, kde matka byla krutá a otec alkoholik, atd., atd. Poctivý podnikatel či živnostník by přišel unaven z práce domů, rozevřel by večer noviny- protože přes den neměl vůbec čas se do nich podívat- a tam by přes celé dvě stránky si mohl přečíst, jak snadno přijdou k penězům pasáci a majitelé bordelů. Nakonec by si při každodenním pročítání takových zpráv musel každý připadat jako úplný pitomec. Nechali by si tohle čeští muži líbit, jako si to nechávají běžně líbit pasivní české ženy? Já sama za sebe jsem ovšem bojovala- ale stejně mi to bylo prd platné. Novináři MFD mě začali ignorovat a přestali mi odepisovat. Mně ale vážně lezlo krkem pořád se dočítat o tom, že my ženy jsme buď kurvy nebo potratářky. Jak říkám, o skutečných problémech žen, matek, rozvedených žen se ani dneska nic moc nedočteme. Místo skutečné reality, kterou vídáme kolem sebe- přetížené ženy spěchající z jedné práce do druhé, tak místo toho všude nalézáme jen samé nahé slečny. Dočteme se o soutěžích modelek, královen krás, o tom, jak se baví horních deset tisíc, o striptérkách a exkluzivní články o prostitutkách. Noviny se senzacemi a nahotinkami jen hemží, můžeme se prostě dočíst tisíce pitomostí a pseudoproblémů, ale o skutečných problémech takřka nic.

Uplynulo dalších 5 let, psal se rok 1999, čili to bylo 10 let od pseudorevoluce- a země, která na svém území nemívala jediný bordel již byla jimi hustě protkána. "Kurvománie" čili posedlost novinářů prostitutkami dostoupila tehdy snad svého nejvyššího vrcholu. A tak jsem tenkrát sedla za stůl a napsala pro změnu do "osvětového" časopisu NEI Reportu, neboť mě tenkrát také mimořádně štval: Vážená redakce, dle mého mínění článek nazvaný Bordely ze všech stran v NEI Reportu č.23 byl úděsně zpráskaný paskvil. Autor si v něm totiž přizpůsoboval historii jak se mu zrovna hodila do krámu a z celého toho jeho snažení v podstatě probleskovala jediná propaganda: Lidé dejte souhlas s  legalizací bordelů, jen tak to bude teprve v pořádku. Takový přístup se mi vůbec nelíbí a z toho důvodu vám nabízím úplně jinou verzi historie- domnívám se, že daleko objektivnější. K tomu ještě úplně jiný druh názorů na řešení celé problematiky, proto vám zasílám dvě kapitoly ze své knihy Zvíře jménem člověk. Zneklidňuje mě, jakým způsobem se váš časopis změnil k horšímu. Proč tak vehementně neustále propagujete organizovanou prostituci a proč tak aktivně podporujete zlegalizování bordelů? Na to existuje jen jediné vysvětlení- protože vám to přináší obrovské zisky!! Patrně se máme definitivně smířit s tím, že současný svět je takový, že svoboda slova končí tam, kde jde o peníze. Bolševickou totalitu vystřídala totalita jiná, snad ještě horší-totalita peněz. Tím jsme se dostali akorát jen z deště pod okap, aneb z bláta do louže. A ještě navrch naivně jásáme, jak jsme svobodní. Peníze se staly alfou a omegou ve všech sférách života a jak je vidět, váš časopis není výjimkou. Kde jsou ty časy, kdy váš časopis těsně po revoluci byl skutečně osvětový, prospěšný a užitečný? A co se stalo teď, deset let po revoluci? Časopis se změnil na komerční propagační materiál, který neustále propaguje sex za peníze a z vašich redaktorů se stali naháněči mužů do bordelů. Jak jinak si lze vysvětlit oslavné články typu Vítejte v erotickém ráji-cenová bomba, než jako skrytou reklamu, zajisté velmi dobře zaplacenou. Dříve novináři a redaktoři neuvěřitelně servilně sloužili komunistům, byli doslova jako žáby na prameni všech svobodných informací- dnes však poctivě slouží bohatým mafiánům. Místo aby vaši redaktoři šířili jako na samém začátku vzniku časopisu osvětu, krásu, moudro, lásku, jsou ochotni kvůli penězům ničit morálku všech lidí a pomáhají obnovovat zastaralé, tmářské a škodlivé móresy 19.století. Rudou agresivní propagandu visící na všech nárožích a při cestách zkrátka nahradila ještě agresivnější, vlezlá a všudepřítomná reklama všeho druhu a nejen na sex. Nedělám si iluze, dnes už vím, že budete mé názory ignorovat. Protože síla peněz je obrovská a vy jedete po své vytyčené trase, která v naší bolševické, kapitalistické společnosti vede- řeknu vám to jadrně, řítí se do řiti.

Pak jsem ještě napsala doporučený dopis poslancům tohoto znění: Vážení poslanci, z vašeho televizního vystoupení jsem se dozvěděla, že zákony jsou pro vás vším, jsou doslova svaté a měly by se za všech okolností dodržovat. Chtěla bych vás tedy upozornit na skutečnost, že podle článku v MFD ze dne 12.1. 1999 u nás existuje 900 nelegálních bordelů. Tyto bordely dle platného zákona nemají v naší zemi co pohledávat! Kdyby si kdokoliv otevřel restauraci bez živnostenského oprávnění, dostal by pokutu, až by zčernal a svůj podnik by musel okamžitě zavřít. Tak jak je možné, že tolik bordelů u nás nezákonně beztrestně funguje? Vy, takoví velcí ochránci zákona nic o tom nevíte? Žádám vás proto o urychlené zrušení těchto nelegálních, zhovadilých, mafiánských doupat plných drog, organizovaného zločinu a násilí. Stát takovéhle nenormální a nemorální instituce nemá co tolerovat, natož legalizovat. Stát se má snažit udržovat v zemi bezpečnost, pořádek a morálku a podporovat rodinné vztahy, nikoliv promiskuitu.

Hádejte vážení čtenáři, jak se tenkrát naši zákonodárci zachovali? Páni poslanci tenkrát patrně nevěděli, co by mi na to odpověděli- a tak mi neodpověděli.


Mravní narušování výchovy mládeže

Vrátím se radši zase k mým oblíbeným novinářům. Od novinářů je dodnes velmi nesolidní propagovat prostituci. Jejich psaní je nesmírně škodlivé pro nezkušené holky, které z jejich reportáží získávají dojem, že býti prostitutkou je cosi nevšedního, dobrodružného, co stojí za to zkusit na vlastní kůži- aby byla taky tak slavná a bohatá, když o tom ty noviny pořád tolik píší. Nač se dřít osm hodin u běžícího pásu, když mohu využít své mládí a svou krásu? Mohu si vydělat tisíce příjemnějším způsobem a ještě budu "hrdinka". Heroizace prostituce není proto vůbec na místě a společnost, která mladým dívkám dává za vzor prostitutky je těžce zdegenerovaná. Je špatné, když jsou prostitutky dávány za vzor. Dívka rozhlížející se po světě a přemýšlející o tom, do čeho se v životě vrhne má kolikrát na vybranou jen ze dvou rolí. Může být buď udřenou pracující ženou jako je její máma, letící z jedné směny do druhé, ověšená taškami, dětmi a nevděčným manželem. Nebo může být bohatou, pěstěnou a vymóděnou krásnou kurtizánou, která leží na poduškách, je obletována žadonícími muži a chtivými novináři. Stálé zdůrazňování ze všech stran, že prostituce je nejstarší řemeslo, že je věčná, že je stará jako lidstvo samo, vzbuzuje dojem, že činnost s tak dlouhou, starobylou tradicí je vlastně velevážená, přirozená, normální, záslužná a ctěná. Ale propagace prostituce je hluboce nemorální činnost, protože škodí morálce celé společnosti. Zvyšuje u ní tzv. "kurevnické myšlení", zavádí tržní vztahy do sféry nejintimnějších lidských vztahů, špiní tyto vztahy a deformuje. Tato propagace prospívá jedině bohatým majitelům bordelů, kterým dobře slouží ke zvýšení zisků- a novináři těmto lidem slouží.

Pár posbíraných článků z tehdejší novin a časopisů zde na ukázku zveřejním- aby bylo jasné, co mě tak otrávilo. Tyto články nepokrytě a přímo k prostituci naváděly. Po přečtení takových oslavných ód mohly dojít mnohé dívky k závěru, že být prostitutkou není vůbec žádná hanba, ale je to naopak velmi zajímavé a prestižní povolání. Prostě tak jako se někteří chlapci ztotožní s obdivovaným filmovým násilníkem, a pak sami páchají násilné trestné činy, tak se některé dívky ztotožní s obdivovanou prostitutkou a jdou si to pak taky v životě zkusit. Propagace prostituce je totiž pro nezralé dívky stejně zhoubná jako pro nedospělé chlapce propagace násilí.Narušuje jejich mravní výchovu a svádí je na špatnou životní cestu. Na ohrožování mravní výchovy mládeže sice u nás existuje paragraf, ale zdá se, že není k ničemu, pro novináře to neplatí. Oslava prostitutek jako chytrých mazaných dámiček, jež díky své bohulibé činnosti si vozí zadek v drahém voze a žijí si na vysoké noze, dokáže zdeptat kdekterou nemajetnou dívku. Zde je tedy několik slíbených ukázek z novin a časopisů z roku 1999:

Sexuální radovánky sličné slečny Daniely jsou bez hranic
Daniela oslavila nedávno osmnácté narozeniny. Je to půvabná dlouhonohá brunetka, která v přiléhavých kamaších s tygřím vzorem vypadá jako opravdová divoká kočka. Nedávno odmaturovala a hledala práci. Na vysokou ji nevzali. Dva měsíce kráska Daniela vydržela v kanceláři jako tuctová úřednice. "Spala jsem se šéfem. Práce ale nestála za nic a ani sex se šéfem se mi nelíbil. Měl ho malýho a nic neuměl," říká Daniela.
    Odpověděla na inzerát a pozvali ji jako uchazečku o práci do erotického salonu. "Odpověděla jsem bez rozpaků na všechny jejich otázky. Ani jsem se nečervenala. To spíš ten muž, který zastupoval majitele podniku. Dnes spím s ním i s majitelem podniku. Jednoho z nich bych si časem chtěla vzít. V posteli jsou oba dobří, rozhodovat ale budou morální kvality a stav peněženky. Chci se zajistit pro budoucnost."
    V podniku je Daniela velmi spokojená. Uspokojí dva tři klienty za noc. "Dělá" i páry a skupinový sex několika lidí různé orientace i barvy pleti. Orgasmus prožije pokaždé. Nerozumí ženám, které říkají, že vyvrcholení neznají. Je šťastná, práce ji baví, je pro ni opravdovou radostí.

Jitka má ráda rychlovky
Za hodinku už jsme seděli v kavárně s Jitkou. "Netvrdím, že to dělám jen pro zábavu, peníze přece potřebuje každý, ale ráda se miluji a potřebuji chlapa každý den. A pokud možno pokaždé jiného", začala otevřeně vyprávět. "Přišla jsem do Prahy před dvěma roky, dnes je mi dvaadvacet, mám luxusní byt, pěkný sporťáček Mercedes a zimu trávím většinou u Karibského moře."Nedalo nám a zeptali jsme se, kolik měla ve svých dvaadvaceti letech partnerů. "To se dá těžko spočítat, ale řekla bych tak okolo patnácti set. Na některém večírku, když je dobrá společnost a pořádně se rozjede, stihnu pět šest čísel. Čím víc, tím víc mám větší chuť", směje se. "Nedávno jsem se milovala s mužem v kuchyni, zatímco jeho manželka bavila hosty v salonku. Bylo to velmi vzrušivé. Ani jsme se nezamkli a mne to dokonale rajcovalo". Zajímalo nás, jestli se nebojí AIDS. "Používám vždy důsledně kondom, mám stálou klientelu a navíc většina mých partnerů jsou vzorní manželé a lidé v dosti vysokém postavení, kteří si dávají pořádný pozor, s kým jdou.

Nejbohatší medička 
V tomto článku zpovídá reportér třiadvacetiletou inteligentní dívku, která zběhla z medicíny a patří údajně k nejlépe placeným prostitutkám v republice.
Co říkali rodiče vašemu rozhodnutí zařídit si život po svém?
Matka se s tím postupně vyrovnala. Otec je nasupený dodnes. S novým bourákem, který jsem mu darovala k padesátinám, se však smířil překvapivě rychle.
Není škoda, že jste zanechala medicíny, která by měla proti vašemu nynějšímu povolání celoživotní platnost?
Není. Už teď mám na to, abych po zbytek života nemusela pracovat. Existují přece i jiné hodnoty.
Třeba rodina. Jste vdaná?
Už dva roky. Můj manžel je vysokoškolský profesor. Dost inteligentní na to, aby mě chápal.
Nevadí mu tedy, že se o lásku dělí s někým jiným?
Proboha, to co dělám, přece s láskou nemá nic společného. To, co prožívám mimo manželství cítím jako grandiózní předehru pro milování s mým manželem. Lidé o nás obvykle mají mylné představy. Mnozí nás dávají do spojitosti s chudinkami, které polonahé pózují u silnic a v odlehlých ulicích. Já mám pět stálých klientů. Už delší dobu. Dalo by se to dokonce přirovnat k jisté formě manželství. Jsou bohatí a kultivovaní. Všichni mají náročná povolání. Já jim v podstatě pomáhám relaxovat. Nabírat chuť do života.
Máte pasáka? 
K čemu by mi byl. Veškerou agendu zajišťuje můj manžel. Vede účetnictví, vyhledává zákazníky. Vesměs jsou to cizinci. Málokterý Čech by dokázal zaplatit určenou taxu. 
Kolik si vyděláváte?
Typicky česká přízemní otázka. Nicméně, když vás to trápí, pokusím se ji zodpovědět. Nedávno manžel dělal roční bilanci a vyšlo mu, že mé měsíční příjmy jsou srovnatelné s platem veškerého personálu větší krajské nemocnice. Tedy včetně platů primářů.
Co to pro vás znamená?
Žijeme na úrovni. Bez jakéhokoliv omezení. Cokoliv chceme podnikat, to také podnikáme, neboť všechny předpoklady pro to máme. Od komfortně zařízené vily, až po zahraniční automobily.

Mladá žena už má zaměstnání
Peníze, o jakých se jí dříve mohlo jen zdát, dnes vydělává osmadvacetiletá Eva K., která koncem loňského roku ztratila zaměstnání a od té doby znala jen dluhy. Teď má dost na to, aby si mohla koupit, po čem zatouží. Tato mladá žena, která si s ohledem na rodiče nepřála zveřejnit celé své příjmení, je jednou z mnoha brněnských prostitutek. Toto označení však ani ona, ani její zákazníci a zaměstnavatelé nepoužívají. Pro muže, kteří navštěvují salon, v němž pracuje je krásnou dívkou. Za hodinu na pokoji s dívkou zaplatí zákazník v salonu, kde Eva K. pracuje, kolem tří a půl tisíc korun. Dívka dostane polovinu této částky. Eva K. tvrdí, že dnes už se jí na práci, kterou dělá nezdá nic divného. "Po čtrnácti dnech se člověk dostane do správného rytmu, začne to brát jako normální práci. Sice prožívám občas dost silné pochybnosti, ale v momentální situaci nemám jiné východisko", uzavírá Eva K.

Už naprosto zrůdné byly v novinách a časopisech zveřejňované různé rady, jak se stát dobrou, kvalitní prostitutkou. Jedna z prostitutek shrnula své rady do několika bodů: "Od kněžky lásky se žádá, aby zákazníkovi poskytla nejen ´základní menu´, ale aby uměla splnit i nevyslovené. Co je tedy třeba, aby byl člověk dobrou prostitutkou? Prostituce je práce jako každá jiná, proto je nutné k ní přistupovat velmi zodpovědně. Nejdůležitější je zdraví, proto je třeba vždy dodržovat nezbytné hygienické zásady: nikdy nejít bez kondomu a nechat zákazníka předem i po umýt. Dále je pro obchodní úspěch nejdůležitější vzhled, je třeba o něj pečovat. Tak jak dívka vypadá, zda voní a působí čistě je vlastně jakýmsi obalem, který ji prodává. Dalším předpokladem je vzdělání, aby měla s klientem o čem mluvit. Uvedla bych několik praktických rad: nechat si zásadně platit předem. Čínské přísloví praví: ´Za lásku vybírej hned, za alkohol až pak´. Stejně nutné je se zákazníkem předem se dohodnout o tom, jaké služby bude požadovat. Podle toho se stanoví cena. Za speciality se pochopitelně připlácí.
Kolik si necháváte platit?
Já beru 2000 na hodinu. Pokud je muž hotov za 5 minut, posloužím mu ještě jednou.
Kdo jsou nejlepší zákazníci?
Odpověď je jednoznačná: vepři (Němci). Za ně lze řadit Švýcary, dobří jsou i Jabka (Japonci). Nejhorší bývají Angličani a hlavně Skoti, ti nechtějí platit.
Jaké máte zkušenosti s našimi muži?

Už jsem měla hezký počet našich podnikatelů. Ty hlavně opájí pocit, že si to mohou dovolit.
Kolik jim účtujete?
4000-5000 Kč.“
Mužští prostituti se netěšili u novinářů takovému zájmu jako prostitutky, ale když už o nich napsali, tak to taky stálo za to! Zde je krátká ukázka:

Lehcí mládenci dobývají chodník  
"Zkus popsat svou práci", říká reportér. "Dobře se chytám u Italů, Francouzů a Němců. Já za pohovor, že se se mnou mohou vůbec bavit beru 1000 Kč. Dělám kolikrát kšefty i jako ženská, protože normální chlapi zaplatí kolikrát víc než homosexuální zákazníci. Když chytnu normálního frajera a jsem v dámském, tak on vůbec nepozná, že jsem kluk. Já mu prostě vysvětlím, že jsem mladá, atraktivní dáma, že nesouložím, jenom kouřím. No a když on souhlasí, jdeme k němu na pokoj. Zrovna nedávno jsem takhle inkasoval 4000 Kč. A za celý den jsem měl rito 10 000 Kč. Já třeba neuznávám kluky nebo holky, který se vyspěj s kdekým a nehoděj si ani žádný čento (nejdou za peníze-pozn.red.) Kdežto já to dělám profesionálně".

Novinářům již nestačila jen propagace prostituce, ale začali ve velkém propagovat rovnou i bordely. Rovněž "osvětový" časopis NEI Report se jako vždy velmi činil a sváděl muže těmi nejrafinovanějšími nabídkami:

Kámasútra v Pohodě
Praha je Praha, to máte marný...., zpívá se v jedné známé písničce. Co se však v ní již neříká, je informace, kam v hlavním městě republiky za děvčaty při několika základních požadavcích: profesionalita, diskrétnost, stoprocentní služby. Jedním z mála podniků toho druhu v samotném centru Prahy, kde vám všechna tato náročná kritéria splní, je erotický klub Pohoda.

Útulný, až téměř rodinný podnik s interiérem na úrovni, a jak jinak, s usměvavými a hezkými děvčaty. Jsou jako obrázky: svěží, milá a přirozená. Vzhledem ke svému mládí i relativně krátké době působení v téhle intimní branži ještě nestačila "nachytat" vrásky kolem očí ani profesionální manýry holek z Evropy dosud zvané západní- právě ten jejich "pel" se líbí zahraničním zákazníkům. Je to tu téměř až romantické, sedíme v kruhu u kávy a povídáme si o životě- kolega Maupassant byl měl radost. Při řeči pokukujeme po dlouhých nohách pod krátkými sukýnkami, jukáme do hlubokých výstřihů a děvčatům to dělá radost. Náš erotický klub je otevřen od odpoledne do šesté ranní druhého dne, takzvané kompletní služby zde stojí na dva a půl tisíce korun za hodinu, takzvaná Francie přijde na patnáct stovek. Je-li někomu hodina málo, může si přikoupit, co hrdlo ráčí a kapsa stačí. Lze si ovšem domluvit i nestandartní služby, třeba dvě i více děvčat najednou. Kromě zvrácenosti vám zde splní každé přání. Úzkostlivě se zde pečuje o hygienu a zdraví vlastní i zákazníkovo. Faktem je, že je Pohoda především relaxačním klubem pro podnikatele, kteří v hebkém náručí dívek ovládajících všechna tajemství Kámasútry a Ovidiova Milování nacházejí osvěžení a uspokojení v neproblémovém krátkodobém vztahu, který za všech okolností směřuje k jednomu- uspokojit zákazníka. Ještě se nestalo, aby odtud někdo kráčel nespokojený, lépe řečeno neukojený. Děvčata si umí poradit i s muži starších ročníků, o kterých jeden z národních vtipů vypráví, že platí za trpělivost, nikoli za lásku. "Všichni naši starší zákazníci mají až přebytek druhé mízy- to byste se divili, jak jsou čiperní," usmívá se vlasatá blondýnka typu Barbie. Je něco po čtvrté hodině odpolední a zákazníci se začínají trousit. Někteří přicházejí už jako staří známí, jiní se teprve rozhlížejí a vybírají si. Nebudeme déle zdržovat. Ještě pár snímků a na shledanou- v erotickém klubu Pohoda.

Ráj na Zemi
Bohatě zásobený bar, intimně malé stolečky, pohodlná plyšová sofa a v nich sedm krásných a svůdných dívek. Osmá, štíhlá blondýnka s překrásným zadečkem, se na malém pódiu uprostřed místnosti pomalu svlékala. Jedinou rekvizitou jí přitom bylo její nádherné, pružné, mladé tělo a stříbřitý sloup, okolo kterého předváděla onu rafinovanou extázi erotiky. Svým doširoka rozevřeným klínem, prozatím ještě "uvězněným" v miniaturních černých kalhotkách, přejížděla po hladkém a studeném kovu, jako by to byly rozpálené dlaně vášnivého milence. Ráj v nebi vypadá asi trochu jinak, takovýto pohled se ale naskytne každému návštěvníkovi jednoho z pražských bordelů. Stál jsem ve dveřích a s otevřenou pusou sledoval ten koncert smyslnosti a ženskosti. "Nechceš se podívat nahoru?" zeptala se mě znenadání jedna z dívek a já v ten moment věděl, že ani mnich by nedokázal říci ne. Vstala od stolu, a zatímco jsem platil za budoucí erotický prožitek, ona již stoupala po točitých schodech kamsi do výšin sexuálního neznáma. "Asi by ses měl svléknout", poradila mi, když viděla moji naprostou neschopnost. "Nejdřív si tě vykoupu a pak mi to uděláš, ano?" Za normálních okolností by mě něco takového z dívčích úst naprosto šokovalo. Tady to však znělo normálně a dokonce jsem to bral jako pomoc z její strany. Do sprchového koutu jsme šli spolu. Měla krásná velká ňadra s mírně vztyčenými bradavkami. Pomalu jsem ji roztíral pěnu po těle, mnul její prsa, hladil černající se klín a začínal si uvědomovat, že to není jenom nevěstka, ale v první řadě žena, kterou by odmítl jenom málokterý z nás mužů. Ani Naďa však nezahálela. Koupel v jejím provedení byla totiž něčím, co hraničilo s milostnou předehrou. Neustále brala do ruky mé pozvolna se topořící mužství a jemnými pohyby omývala snad každý záhyb kůže. "Jak to chceš?" zeptala se mě pak za nějakou chvíli už v posteli, zatímco nasazovala voňavý prezervativ na můj ztopořený penis. Byla to profesionálka, která ví, co se od ní chce. "Miláčku, miláčku" šeptala přerývaně, pojď do mne, pojď do mne, udělej mi to. Víc, víc!" Přiznám se, že v ten moment jsem rád věřil tomu, že to myslí doopravdy. (Ta zatracená mužská ješitnost).

Leželi jsme pak asi ještě patnáct minut vedle sebe na posteli a znovu si povídali stejně jako předtím dole v baru. Nebyla v tom sice žádná láska, žádný cit, ale na druhou stranu ani žádné závazky, výčitky ani přísliby do budoucna. Neleželi jsme tam jako milenci, ale jako dva lidé, kterým spolu bylo chvíli fajn. A když pro nic jiného, tak pro tenhle pocit si myslím, že to stálo za to.....

Nejvíce mě ovšem v NEI Reportu šokovala slova jednoho nejmenovaného umělce, který popsal své zkušenosti z bordelů tímto způsobem: "Existuje řada nočních klubů, ale je to tam samozřejmě dost drahé. Na privátech se lze dohodnout, tam můžete hodně ušetřit. Ovšem musíte počítat také s tím, že se octnete třeba v neútulném dvoupokojovém bytě, v jedné místnosti hlídá muž děti a ve druhé účinkuje žena zralého věku. Kdo chce ušetřit, ten může, ale to už bych pak radši doporučoval vlastní manželku". Při téhle "umělcově " větě se mi zatmělo před očima a v mozku se mi vynořila jen dvě slova: Prase divoký!! Ono si to hovado snad ani neuvědomilo, co s prominutím vypustilo z tlamy. Ten chlívák zařadil manželku až na to nejposlednější místo, až za tu nejšpinavější štětku. Po těchto jeho větách vjel do mne neskutečný vztek. Kurva, v jakém světě to vůbec žijeme? Tohle už je naprostá devastace veškerých morálních hodnot pro které jsme kdy žili. Proč já pořád pulíruji domácnost a proč jsem svému muži věrná, když tyhle kdovíkým placené novinářské svině dávají přímé návody ženatým mužům, jak náš pracně vybudovaný, ale ve skutečnosti vlastně iluzorní domeček z karet kdykoliv zbourat? Zdá se, že manželství a věrnost už nejsou k ničemu. To vážně mají mít majitelé bordelů a pasáci vrch nad slušnými lidmi? To oni nám budou diktovat přes prodejné novináře a "osvětové časopisy", Annonci i internet svou tržní morálku? Byla jsem pak tak znechucena, že jsem si "osvětový časopis" již nikdy nekoupila, abych se náhodou zase tak šíleně nerozčílila.



Vytvořeno pomocí Mozello - nejsnadnějšího nástroje na tworbu webů na světě.

 .